Nespravedlnosti světa

12. dubna 2009 v 21:28 | Dria :) |  Nespravedlnosti světa
Také přesunuto z předchozího blogu... bylo by mi líto ty jednorázovky jen tak smazat. I když, teď jak se na to dívám s odstupem, děs a bída :D


Severus seděl jako obvykle sám v nejtmavším koutě knihovny a snažil se konečně dopsat to pitomé pojednání, které jim zadal profesor Křiklan. I když byl na lektvary neobyčejně nadaný, a jindy by měl pojednání vypracované během hodiny, tentokrát mu to trvalo snad celou věčnost. Myšlenky mu hlavou vířily nebezpečnou rychlostí, a na nic se nedokázal soustředit.

Stále mu vrtala hlavou Luciusova nabídka. Na jednu stranu ho to strašně lákalo, na tu druhou se mu to hnusilo. Sice chtěl trochu respektu a nějaké postavení, ale za cenu lidských životů a ubližování nevinným? Ne, to by nešlo. To by nedokázal.

I když… když si představil Pottera a Blacka svíjející se pod náporem kletby Cruciatus, nebylo mu to tak zcela proti mysli. Ale i tak by jim nedokázal asi ublížit. Ano, chtěl je ponížit, ponížit do takové míry, do jaké ponižovali oni jeho, ale to mu nestojí za to, aby se přidal k smrtijedům. Však jim jednou i normální cestou dokáže, že je lepší než oni.

A byl tu také hlavní důvod, a tím byla Lily. Miloval ji. Už od doby, než nastoupili do Bradavic. I když už nebyli přátelé, a to jen díky tomu, že ji urazil, doufal, že se opět usmíří. Ale nechtěl s ní být jen kamarád. Chtěl být její kluk. Navíc ho hrozně znervózňovalo to, jak jí Potter nadbíhá. A poslední dobou jí nadbíhal stále víc. Kde byla Lily, tam byl i Potter. Ale nevěřil, že by se Lily snížila k tomu, aby chodila s Jamesem Potterem. Ne, to by bylo pod její úroveň.

Severus seděl ještě dlouho v knihovně, zabývající se svými myšlenkami. Kniha mu vypadla z rukou a hlava klesla na hrudník. Za chvíli se od jeho místa linulo melodické chrápání…

Když se Severus s trhnutím probudil, byla už noc. Knihovna se halila do tmy a regály vrhaly strašidelné stíny. Nebyl slyšet jediný zvuk. Severus nechápal, jak ho tu mohla madame Pinceová zamknout. A nebo že ho neprobudilo zvonění zvonu, oznamujíc studentům, že se knihovna zavírá.

Když si jeho oči přivykly na tmu, zamžoural na obrovské nástěnné hodiny a zjistil, že je něco před desátou hodinou. Rychle si posbíral všechny své věci, hodil brašnu na rameno a spěchal k dveřím vedoucím z knihovny. Na dveře použil obyčejné odemykací kouzlo, knihovna nebyla nijak zvláštně zabezpečená.

Opatrně vykoukl ze dveří, a když zjistil, že Filch a paní Norrisová nejsou na blízku, prosmýkl se dveřmi jako had a rychlými, přesto tichými kroky spěchal chodbou pryč. Každou chvíli se otáčel, jestli se někde nevynoří školník, ale štěstí mu přálo, dostal se do Vstupní síně.

Už už chtěl zmizet v tmavé chodbě vedoucí do sklepení, ale vyrušil ho zvuk tříštícího se skla. Okamžitě vytáhl hůlku a plížil se podél schodů zpět do Vstupní síně. A to, co uviděl, mu vyrazilo dech.

Na zemi ležela skleněná váza, rozbitá na milióny střepů. Po chvíli se však všechny střepy zvedly, seskupily a váza byla zase celá. Potom se i váza vznesla do vzduchu, a postavila se zpět na kamenný podstavec. Severusova brada sahala málem až na zem. Potom však zaslechl nějaký zvuk, a tak nastražil uši.

" Sakra, Červe, dávej přece pozor! Musíš si ten svůj zadek hlídat, toto už je druhá věc, co jsi jím shodil."

Ten hlas by poznal všude. James Potter. Severusovi svitlo. Takže Potteříček vlastní neviditelný plášť! Proto jim ty lumpárny vždy projdou! Ovšem teď měl jedinečnou příležitost je chytit a nehodlal ji promarnit.

I když to bylo téměř nemožné, Severus slyšel i sebemenší zvuk jejich kroků. Přesto stále zůstával ve stínu, jinak by ho mohli vidět. Sice chtěl zajít za někým z profesorů, ale byl tu risk, že by ti čtyři mezitím zdrhli, a navíc, Severus chtěl vědět co zase vyvedou.

Po chvíli se se zavrzáním otevřela mohutná brána. Severusovi bylo jasné, že jdou Poberti na školní pozemky. Spokojeně si zamnul ruce. Tohle bude průšvih…

Počkal, až se dubová brána se zaskřípáním zase uzavřela, potom napočítal v duchu pomalu do třiceti, a bránu otevřel také. Neotvíral ji celou, protože nechtěl, aby ho zmerčili Poberti. Jako had proklouzl škvírou a opět bránu zavřel.

Ovšem naskytl se problém. Severus teď nevěděl, kam ti čtyři šli. Proto se začal pomalu plížit tmou a doufal, že zase naši známou partu zaslechne. Když byl téměř u jezera, chtěl se otočit a jít zpět do hradu s mrzutou náladou, něco upoutalo jeho pozornost. Vrba mlátička kousek od něj švihala svými větvemi, ale najednou ztuhla a ani její listí se nehýbalo.

Severus raději vytáhl z kapsy hůlku a šel stále blíž k nyní nehybné vrbě. Schoval se za nejbližší kmen stromu a sledoval co se stane dál. Nemusel čekat dlouho a už před sebou viděl tři výtržníky. A už podruhé Severusovi klesla brada skoro až na zem.

Oni jsou zvěromágové! Nemohl tomu uvěřit. Tohle je dostane. Tím se jich jednou pro vždy zbaví. Už mu nebudou ztrpčovat život, už ne. Tentokrát je to on, kdo má v rukávu všechna esa. Bylo mu jasné, že nejsou registrovaní. Ministerstvo kouzel by nikdy nepovolilo, aby byli neplnoletí kouzelníci zvěromágy.

Raději se rychle probral ze svých úvah a svoji pozornost zaměřil zpět na psa, jelena a nějakého malého hlodavce. Viděl, jak se jelen vsoukal do nějakého vchodu přímo v kořenech vrby. Rychle vykročil zpoza stromu a namířil na krysu a psa hůlku. Krysa s písknutím zmizela v průchodu, ale pes už to nestihl.

Severus se ušklíbl. Věděl, že má převahu.

" Proměň se, Blacku." Řekl s těžce potlačovanou radostí v hlase. " Hned!" Nařídil, když se Sirius stále k ničemu neměl.

Konečně se Black proměnil a teď na Severuse zíral nenávistným pohledem.

" Tak, hodný pejsek." Řekl Severus škodolibě.

" Drž hubu, Srabusi!" Vyprskl Black. " A být tebou se odsud klidím, pokud je ti život milý."

" Myslíš, že se tě bojím, Blacku? Nemáš na mě! To, že na mě zaútočíte vždy v přesile, je vaše zbabělost. Nechápu, jak ty a ti tvoji povedení kámoši můžete být v Nebelvíru. Spíš by jste měli být v Mrzimoru kde jsou samí zbabělci a tupci." Severus si tuto chvíli vyloženě užíval. Protahoval každou slabiku a s potěšením se díval na Siriusův obličej, na kterém hrály snad všechny barvy.

" Tak a teď, Blacku, mě zavedeš za Potterem a Petigrewem."

" To bych ti teda vážně nedoporučoval, Srabusi." Řekl Sirius.

" Okamžitě!" Nařídil nekompromisně Severus a hůlku málem zabodl do Blackova břicha.

" Jak si přeješ." Ušklíbl se nakonec zlověstně Sirius a otočil se k Snapeovi zády, přičemž na něj Severus nepřestával mířit hůlkou. Sirius se vsoukal do otvoru v kořenech a Severus za ním.

Ocitli se v úzké chodbě pokryté plísní a pavučinami. Smrdělo to tu zatuchlinou a oba museli jít skrčení , strop tu byl příliš nízký.

Už se chodbou plížili asi pět minut, když se před nimi konečně objevily staré, oprýskané, dřevěné dveře. Sirius se otočil na Severuse.

" Vítej v nejstrašidelnějším domě v Anglii, Snape. Já tě varoval." Aha, takže byli v Chroptící chýši. Severus se ale nebál. Nevěřil na ty povídačky, že tady straší. A tak s Blackem vešli do celkem prostorného pokoje. Všechny věci a nábytek tu byly poškrábané. A Severuse ovládla panika. Bylo mu jasné, že se ve svých teoriích nezmýlil. Remus Lupin je vlkodlak. Už se chtěl obránit k ústupu, ale to už po schodech vedoucích do druhého patra sbíhal obrovský vlkodlak a řítil se přímo na něj.

Viděl, jak se Black přeměnil ve psa a uskočil vlkodlakovi z cesty. Velká tlama vlkodlaka a prudká bolest v břiše bylo to poslední co uviděl než se mu před očima zatmělo…

Probudil se. Zasténal. Celé tělo ho pálilo jako čert. Chtěl otevřít oči, ale přišlo mu, že má víčka jako z olova. Zkusil to ale znovu a konečně oči otevřel. Posadit se si netroufl, bolest byla opravdu veliká.

U jeho postele seděl Brumbál a tvářil se nezvykle vážně. Na to Severus nebyl zvyklý. Brumbál byl takový věčně usměvavý stařík a tak jeho vážnost nevěstila nic dobrého.

" Dobrý den, Severusi." Pozdravil ho ředitel. " Jak se cítíš?"

" Jak se mám asi cítit?" Opáčil Severus hořce. " Teď…" Polkl. " Je ze mě taky vlkodlak?" Poslední slovo vyslovil s opovržením.

" Neboj, není. Pan Lupin tě stihl jen poškrábat. Nic vážného to není."

" Jak to, že mě nezabil?" Zeptal se Severus.

" Pan Potter tě zachránil, Severusi. Ve své zvířecí podobě se na Remuse vrhl a pan Black tě mezitím dostal do bezpečí. Však to taky pan Potter odnesl." Brumbál se podíval na druhou stranu ošetřovny. Severus tam stočil zrak také, a opravdu, na protější posteli viděl ležet pomláceného Pottera. Ruku měl v nepřirozeném úhlu a po celém těle modřiny.

" Tak to abych mu byl ještě vděčný, že?" Pronesl Severus sarkasticky. " Vy jste to věděl?" Zeptal se.

" Věděl jsem, že je pan Lupin vlkodlak, ale o tom, že jsou chlapci zvěromágové jsem opravdu neměl ani tušení." Odvětil klidně Brumbál.

" A proč jste tedy tady? Snad mě nechcete přesvědčovat abych je neudal ministerstvu kouzel? Když mám konečně příležitost se jim za všechno pomstít? Vy nevíte, jaké to je, pane řediteli. Ne, tuto příležitost si já ujít nenechám." Řekl Severus pevně. Brumbál se však na něj stále vážně díval.

" Ano, přesně o tohle tě chci poprosit, Severusi. Vím, že ty chlapce zrovna moc nemusíš, ale…"

" Že je moc nemusím?" Skočil mu do řeči Severus rozhořčeně. " Já je nenávidím! Celý můj pobyt v Bradavicích mě šikanují a ponižují! A že je moc nemusím?" Severus zněl téměř hystericky.

" Já tě naprosto chápu, Severusi…" Řekl Brumbál smířlivě.

" Ne, nechápete mě, pane řediteli. Vy víte, co mi dělají, a nic s tím neuděláte. Jen přihlížíte všem jejich lumpárnám a nikdy je pořádně nepotrestáte. Není to fér. Ale co kdy v mém životě bylo fér, viďte?" Brumbála překvapilo, kolik se v tomto chlapci skrývá zloby. Věděl, že to neměl nikdy lehké, ale že je na tom až takhle špatně, to ani zdaleka netušil. Věděl, že z velké části má na tom vinu i on.

" Vždyť vy by jste je měl vyloučit a sám je nahlásit ministerstvu." Řekl Severus vyčítavě. " Kdyby to, co udělali oni, udělal někdo ze Zmijozelu, tak by jste neváhal, pane profesore."

Brumbál se na chlapce zadíval. Věděl, že má pravdu. I když si to do dneška nikdy nepřipustil, Zmijozelům nevěřil. Viděl v nich jen přetvářku a zlobu, a proto Severusovi neodporoval.

Severus věděl, že to Brumbál přiznal. Už jen to, jak se provinile díval, ho o tom přesvědčilo.

" Severusi, ještě jednou tě prosím, nenahlas je ministerstvu. Vždyť to udělali z přátelství. A jak by k tomu přišel pan Lupin? Vždyť ten ti nikdy nic neudělal. To chceš i mu zkazit život?"

" Právě že nic neudělal, pane profesore. Proč nikdy Pottera a Blacka nezastavil? Proč je vždy nechal mě ponižovat?" Nastala chvíle ticha. Na toto neměl Brumbál odpověď. Věděl, že je Severus v právu.

" Neřeknu to." Protrhl ticho Severusův rozhodný a trpký hlas. " Ale dělám to je kvůli vám, pan profesore. Vás respektuji.."

" Děkuji, Severusi." Vydechl úlevně Brumbál. " Jsem ti nesmírně vděčný. A pánové jistě taky. Ještě dnes se ti přijdou omluvit a…"

" Nechci, aby se omlouvali. Je mi jasné, že to nemyslí upřímně a o to já nestojím. Jsem unavený. Nashledanou, pan profesore." Ukončil neomaleně rozhovor a otočil se k Brumbálovi zády. Slyšel, jak Brumbál vstal, přešel ke dveřím, a těsně předtím, než se za ním dveře zavřely, se ozvalo tiché:

" Nashledanou, Severusi. A ještě jednou děkuji." Potom se dveře zaklaply.

O dva dny později propustila madame Pomfreyová Severuse z ošetřovny. Severus se stále jen učil a utápěl se ve svých myšlenkách. Myšlenkách o nespravedlnosti světa a lidí. O tom, zda se přidat k temné straně nebo ne.

A měsíce plynuly. Byl tu duben, když se Severus procházel kolem jezera. Opět hluboce zamyšlený. Z rozjímání ho vytrhly až nějaké hlasy. Podíval se tím směrem a obrovský balvan se mu usadil na srdci. Sledoval objímající se dvojici jen kousek od něj.

" Já… já tě mám rád, Lily." Říkal právě James Zasraný Potter.

" Já tebe taky, Jamesi." Odpověděla Lily, láska Severusova života.

A Severusovi bylo najednou jasné, na jakou stranu se přidat… Nespravedlnost světa nás mnohdy zavede na zcestí….

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 4. července 2009 v 16:44 | Reagovat

celkem smutné,ale přesto pěkné

2 Lady Delete Lady Delete | Web | 24. října 2009 v 20:58 | Reagovat

Moc pěkné, jen mi Brumbál přišel jako nějaký sráč.. podle mě by se tak nechoval..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama