9.kapitola-Ty chceš být bystrozor?

12. dubna 2009 v 20:54 | Dria :) |  Když ty jsi mnou
Devátá...


Pomalu bok po boku procházeli hradem a James vytáhl z kapsy Pobertův plánek. Lily o něm už věděla z jejich vyprávění, a tak nebyla ani tak moc překvapená. I tak si ho ale s obrovským zaujetím prohlížela. Nadšená byla obzvlášť z tajných chodeb. Nedokázala pochopit, jak mohli na ty tajné chodby přijít.

James se jen tajuplně usmíval a nic nechtěl prozradit. Lily ta jeho tajuplnost značně rozčilovala.

Cestou minuli Filche a ten jeho smeták nazývající se při velké fantazii kočka. Lily měla nepříjemný pocit, že zvířata dokáží vidět skrz plášť, ale nakonec na ně Filch stejně nepřišel.

Také prošli kolem jedné učebny, která měla pootevřené dveře, z nichž se ozývaly mlaskavé zvuky. Lily s Jamesem se na sebe jen rozpačitě zašklebili a pokračovali ve své cestě.

Konečně dorazili do dlouhé chodby, kde Lily nikdy dřív nebyla. Po obou stranách chodby visely všelijaké obrazy ovoce. James sebejistě zamířil nalevo k obrazu košíku naplněného ovocem. Zvedl ruku a Lily se zatajeným dechem čekala co se stane, ale James stáhl ruku zpátky a s úsměvem se na ni otočil.

"Žádný takový, Evansová." Zakýval rádoby káravě prstem. "Teď se hezky otoč. A nekoukat." Pohrozil jí pobaveně. Lily nespokojeně prskla.

"Ale no tak, Pottere." Nahodila prosebný pohled, ale uvědomila si, že Jamesovo srdce neobměkčí pohled na sebe. Proto raději přešla k slovnímu podbízení. "Já to přece nikomu neřeknu."

James jenom zakroutil hlavou a usmíval se. Lily už začínala být naštvaná. Potter ji teď má v hrsti.

"Co za to?" Zeptal se James a v zelených očích se blýsklo.

"Nic." Odsekla Lily rychle.

"Tak se teda otoč." Vyzval ji James s pokrčením ramen. Lily naštvaně zasyčela.

"Pottere…" Zavrčela varovně.

"Ano, Evansová?" Opáčil se sladkým úsměvem.

"Neštvi mě, Pottere." Varovala ho Lily.

"Já že tě štvu?" Hrál James překvapeného a Lily se musela ušklíbnout. Byl opravdu dobrý herec.

"Jo, ty." Oznámila mu.

"To teda nevím čím." Zatvářil se Potter zamyšleně.

"Pottere!" Zařvala Lily vztekle, ale přesto se pobaveně usmála.

"Dobře, dobře." Rezignoval James a na znamení míru zvedl ruce. "Tak se už ale otoč."

Lily vydala zvláštní zvuk, který zněl jako "Debil." A otočila se. Každou chvíli se ale nenápadně ohlížela ve snaze zahlédnout co James provádí.

"Tohle na mě neplatí, Evansová." Varoval ji James s úšklebkem. "Já myslel, že máš hlad."

"Vždyť taky mám!" Odsekla Lily a už se neohlížela. Jediné, co uslyšela, bylo nějaké zahihňání a vzápětí ji James vyzval, aby se otočila zpět. Tak se tedy otočila a hodila na Jamese hnusný pohled. Ten se ale jen usmál a pokynul jí.

"Dáma první." Řekl a Lily tedy jako první prošla portrétem. Ihned ale leknutím vypískla, jelikož se k ní nahrnula armáda domácích skřítků a pisklavými hlasy se ptali, co by si paní a pán přáli. Lily nikdy domácího skřítka neviděla, a tak si je teď s obrovským zájmem prohlížela.

"Co by si pán přál?" Zeptal se jeden z mladších skřítků. Lily mu na to nic neodpovídala, neuvědomovala si, že je to na ni. "Pane?" Připomněl se pro jistotu skřítek.

"Ano, ano." Zamrkala Lily a zamračila se. Tahle záměna jí pomalu ale jistě lezla na mozek. "No, já nevím. Něco mi dones…" Čekala až se jí skřítek představí.

"Tiby." Pískl skřítek.

"Tiby." Dodala Lily s úsměvem. "Hlavně ať je to něco sladkého." Mrkla na něj a skřítek se s úsměvem od ucha k uchu rozběhl splnit její přání. Lily se svalila na lavici, která stála u dlouhého stolu.

Sledovala, jak si James také objednává něco k jídlu a rozhlížela se po kuchyni. Za chvíli už byl ale u ní Tiby s horou sladkostí. Lily na ty dobroty vyvalila oči. Byly tu zákusky, jak kouzelnické tak mudlovská, různé oplatky, tyčinky, sodovky, palačinky, prostě všechno. Rozhodla se, že zkusí od všeho něco.

To už se však vedle ní usadil i James a pozoroval ji. Lily se rozhodla, že to bude ignorovat.

"Máš na nose šlehačku, Evansová." Prohodil James s úšklebkem. Lily si rychle šlehačku setřela. Nevnímala však Pottera, cpala se dál.

"Neměla by jsi toho tolik jíst, Evansová." Upozornil ji James. Lily se na něj se zdvihnutým obočím podívala, ale nevypadalo to, že by James hodlal pokračovat.

"A můžeš mi říct proč?" Zeptala se malinko podrážděně.

" Protože s takovou se neodrazíš s koštětem ani od země." Objasnil jí a Lily hodila oči v sloup.

"Neměj péči, Pottere." Usadila ho a vrátila se ke konzumování sladkostí.

Po chvíli dorazil i skřítek který obsluhoval Jamese s lahví ohnivé whiskey.

"Ty se hodláš opít, Pottere?" Zeptala se Lily jakoby mimochodem.

"Jasně, že ne." Prohlásil James spokojeně. "To my se hodláme opít."

"Ty o sobě mluvíš v množným čísle?" Zeptala se Lily s hraným překvapením.

"Ne." Popřel to James. "Tím my jsem myslel tebe a mě."

"Tak to máš ale smůlu, Pottere. Já nepiju." Zamítla to rázně Lily.

"Ale nedělej ze sebe neviňátko, Evansová." Odvětil James škádlivě. "Já vím, že piješ."

"A jak můžeš vědět něco, co není pravda?" Zeptala se Lily a ušklíbla se.

"Nesmíš zapomínat na to, že já jsem byl ve společence tehdy, když jste s Alys předváděly ten váš okouzlující výstup." Připomněl jí James škodolibě.

"Nevím o čem to mluvíš." Popřela to Lily, i když moc dobře věděla co má James na mysli.

"No, mluvím o tom, jak jste s Alys vběhly polonahý do společenky, samozřejmě zpitý pod obraz, a vykřikovaly něco o tom, že chcete někoho, kdo…"

"Ticho!" Zaječela Lily a krvavě zrudla.

"Že by jsi si vzpomněla?" Zeptal se James nevinně.

"To jsem si mohla myslet, Pottere. Vytáhl jsi mě sem leda tak proto, abys mě provokoval." Ušklíbla se Lily. "Kudy se odtud dostanu?" Zeptala se a začala se zvedat.

James se zarazil. "Kam bys chodila, Evansová?"

"Pryč. Nehodlám tady s tebou zůstávat." Oznámila Lily.

"Ale no tak, Evansová." Hodil na ni James nevinný úsměv a Lily se i proti její vůli roztřásla kolena. Raději se zase rychle posadila a James se zatvářil nadmíru spokojeně.

Chvíli bylo ticho přerušované jen občasnými cupitavými krůčky, které vydávali domácí skřítci. Ticho prolomil James.

"Co chceš dělat až odsud odejdeme?" Zeptal se a pohrával si s pohárkem ohnivé whiskey.

Lily se na něj zamyšleně podívala a ukousla si kousek jednoho dortíku. Zatímco kousala, promýšlela si odpověď.

"No…" Začala. "Uvažovala jsem o léčitelství." Odpověděla a James přikývl. "Ale v poslední době spíš uvažuju o tom, že bych šla na bystrozora. V těchto dobách se hodí každá pomoc." Dodala pomalu.

James zvedl oči od lesklé tekutiny a užasle se na Lily podíval.

"Ale to je dost nebezpečné." Řekl, jako by o tom Lily nevěděla sama. "Nikdy nevíš, kdy zemřeš. Nemáš jistotu, že se večer vrátíš domů."

"Já vím." Pokrčila Lily rameny, překvapena jejich vážnou konverzací. "Ale kdyby to každý bral takhle, tak by nebyl nikdo, kdo by se mohl postavit Voldemortovi."

James se na ni podíval ještě překvapeněji než předtím. "Ty mu říkáš jménem?" Zeptal se celkem zbytečně.

"Jistě. Říkám mu tak už od té doby co se objevil a ještě do mě za to neuhodil žádný blesk a ani se přede mnou nezjevil sám Voldemort a neseslal na mě Avadu.. Nevím, proč se všichni ti hlupáci bojí vyslovovat jeho jméno." Odfrkla si znechuceně. Potom mu pohlédla do očí. "Neříkej mi, že ty se ho bojíš." Dodala překvapeně.

"Jistě, že se ho nebojím." Nafoukl se James. "A i já mu říkám jménem. Co by jsi také čekala od budoucího bystrozora?" Zeptal se James značně samolibě. Lily protočila oči.

"Ale neříkej, že zrovna ty, který si tak rád dovoluje na slabší, chce být bystrozorem." Řekla a ironie z každého jejího slova přímo ukapávala.

"Jo?" Protáhl James uraženě. "A na koho si teda dovoluju?"

"Třeba na Severuse." Odpověděla Lily klidně.

"Severus-" Vyprskl James jeho jméno jako nadávku. "Rozhodně není slabší. Nedělej, že nevíš, jak má ten svůj křivej nos zabořenej stále do černé magie. Říkám ti, z toho nevzejde nic dobrýho." Rozčiloval se James a šel z něj opravdu strach. Lily se od něj maličko odsunula, i když věděla, že jí v jejím těle nemůže ani nijak ublížit.

"A ty chceš být bystrozorem?" Zeptala se tiše. "To ti nedošlo, že takhle se chovají i smrtijedi? Nemůžeš někoho soudit jen proto, že ho zajímá černá magie a je trochu jiný než ostatní. To je podobné, jako by jsi mě nesnášel jen kvůli tomu, že mí rodiče jsou mudlové. A možná bych i chápala ty tvoje časté souboje se Severusem, ale proč na něj útočíte v přesile? Vždy jste na něj minimálně dva. To není fér, Pottere." Mluvila tichým a smutným hlasem a James se na ni celou dobu zaraženě díval.

Začal uvažovat o jejích slovech. Vždyť to bylo něco úplně něco jiného!

"Do toho se nepleť, Evansová." Odsekl znechuceně. "Tohle nemůžeš pochopit."

"Ne, Pottere, já to chápu moc dobře!" Řekla rozčileně Lily a intenzita jejího hlasu stále stoupala. "Znám Severuse od dětství, to on mi řekl, že jsem čarodějka a já chápu, proč je takový jaký je. Dalo by se říct, že Severus mě zná ze všech lidí nejlíp a já jeho také." Dokončila rozohněně.

James vypadal, jakoby dostal ránu přímo do žaludku. Že Snape jí zná nejlíp? To on jí řekl, že je čarodějka? Ne. Ne! Jamese pohltila žárlivost a zuřivost. To není možný. Ten všivák Snape! Za tohle mu ukáže!

"Už jsi dojedla?" Zeptal se. Měl totálně po náladě. Opojení z toho, že je s Lily, z něj rázem vyprchalo. Zbyla jen závist, žárlivost a vztek. A to vše jen díky Srabusovi.

Lily se na něj ani pořádně nepodívala, jen zamumlala souhlas, což Jamese popudilo ještě víc. Nedokázal se smířit s tím, že je ten umaštěnec nejbližší osobou jeho Lily. Tou osobou měl být přece on!

Přehodil přes oba neviditelný plášť, ale nesnažil se k Lily dostat co nejblíž, jako se pokoušel cestou do kuchyně. Ne, šli od sebe tak daleko, jak jim plášť dovoloval.

Ve společenské místnosti se jen stroze rozloučili a každý šel do svého pokoje. Oba se kouzlem převlékli a ulehli do svých postelí. Ovšem nedalo se říct, že by prožili klidnou noc. James zamhouřil oči až nad ránem, protože kdykoli zavřel oči, vynořil se mu před nimi obraz Lily a Snapea v důvěrném objetí.

A Lily usnula až nad ránem protože uvažovala o všem, co řekla Jamesovi. Věděla, že to od ní nebylo správné. Ano, James vše co mu řekla opravdu dělá, ale nepochybovala o tom, že je to ve skutečnosti dobrý člověk. Jen potřebuje ještě trochu dospět, přehodnotit priority. A navíc se cítila provinile i kvůli tomu, že se dnes vlastně dozvěděla, že ji miluje a ona na něj hned byla tak protivná.

S předsevzetím, že se mu hned ráno omluví, konečně usnula.

Ráno se probudila nevyspalá a nevrlá. Avšak po pohledu z okna jí bylo hned lépe. Venku se blýskalo, hřmělo a hustě pršelo. Lily milovala déšť a bouřky zbožňovala ještě víc. Rychle tedy vstala z postele a tanečním krokem vběhla do koupelny.

Zarazila se, když uviděla SVOJE TĚLO, jak si čistí před zrcadlem zuby. Její první reflex byl křičet, avšak když se na ni tělo podívalo a pozdravilo. "Nazdar, Evansová." Tak si na všechno vzpomněla. Nálada jí o pár stupňů klesla. Pak si ovšem připomněla venkovní počasí a zase se široce usmála.

Rychle si vyčistila zuby, vběhla do svého pokoje a kouzlem se převlékla do školního hábitu. Vybrala z kufru pár učebnic, narvala je do Jamesové školní brašny a proplula kolem Jamese sedícího ve společenské místnosti.

Zamířila do Velké síně, kde popadla dva toasty, letmo zamávala Pobertům, tedy spíše jen Removi, protože Sirius se zdál být stále uražený a okázale ji ignoroval a Peter… no, Peter se cpal. Takže s toasty v ruce urychleně pádila na školní pozemky.

Všechen stres z ní náhle spadl. Najednou tu byla jen ona a kapky deště, které ji bodaly do tváří. Občas maličko nadskočila, když zazněl obzvlášť silný hrom. Zdálo se, že bouřka byla blízko. Uvolněným krokem došla až k břehu jezera. Zastavila se na jeho okraji a zadívala se na tmavě šedé, téměř černé nebe.

Přemýšlela nad samými hloupostmi. Bylo jí strašně lehce. Tak lehce, jako už dlouho ne. Na chvíli si pomyslela, jestli se z toho všeho třeba nezbláznila. Vždyť právě teď je v situaci, kdy by jí rozhodně lehce být nemělo.

Roztáhla ruce a zatočila se kolem dokola. Byla celá mokrá a prokřehlá, ale nějak jí to nevadilo. Točila se tam jako blázen a spokojeně se smála. Ano, dalo by se říct, že byla šťastná. Vždyť byla zamilovaná. I když si nebyla jistá, jak to všechno dopadne, byla šťastná.

Vítr začal foukat ještě silněji a studené kapky dopadaly na její obličej s větší razancí. Od úst jí šla pára, ale ona se tam stále točila a začala si zpívat svoji oblíbenou písničku. No, zpívat. Spíš ji vyřvávala do okolí. Bylo jí jedno, že Jamesův hlas není zpěvu očividně uzpůsoben.

Byla tam tak několik minut, dokud se za ní neozval mohutný výbuch smíchu. Lily strnula a pomalu se otočila. Za ní stála půlka sedmého ročníku, skládající se z nebelvírských a zmijozelských. Všichni na sobě měli pláštěnky a smáli se až se za břicho popadali. V čele průvodu byla profesorka Červotočková a snažila se maskovat svůj smích kašláním.

Lily však v davu vyhledala smaragdově zelené oči a rudé vlasy. Když konečně našla Jamese Pottera ve svém těle, musela se také začít smát. Vypadalo to totiž, že James Potter v jejím těle neví, jestli se má smát nebo brečet nad tím trapasem, co mu udělala.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jaune Jaune | Web | 17. července 2009 v 17:30 | Reagovat

:D:D:D já nemůžu!!! tohle je báječný! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama