8.kapitola-Frajer Potter X Milovaný James

12. dubna 2009 v 20:52 | Dria :) |  Když ty jsi mnou
Osmá...


"Proč by jsi to měl zkoušet?" Pravil nevěřícně Sirius. "Protože, jak už celých pět let neustále opakuješ, ji miluješ!" Zvedl Sirius hlas a Lily otevřela šokem pusu dokořán.

Lily v šoku zírala na Siriuse. Ten se ale jen natáhl pro další ze zákusků, jakoby toto sdělení pro něj nic neznamenalo. Však asi ani neznamená, prolítlo jí hlavou. Zarazilo jí, s jakou jistotou jí to Sirius řekl.

Bylo jí jasné, že se mu James svěřuje. A vzhledem k tomu, že hloupá rozhodně nebyla, jí bylo jasné i to, že to s ní James asi myslí opravdu vážně. Vždyť, kdyby šlo jen o srandu, Sirius by nikdy nereagoval takhle.

A najednou si uvědomila věc daleko závažnější. A tou věcí byl James, poslouchající ji a Siriuse škvírou mezi dveřmi. James, který vše slyšel. James, kterému se nyní nebude moci podívat do očí. Rychle se otočila a pohlédla směrem, kde James celou dobu poslouchal. Zahlédla záblesk smaragdových očí.

Potom se dveře otevřely a Lily nevěděla co dělat. Pohlédla do své vlastní tváře a její výraz nemohla identifikovat. Viděla v ní snad něhu, lásku nebo smutek z toho, že se to dozvěděla takhle?

"Li…Pottere, já…." Opravil se rychle. Lily rychle odpoutala pohled od smaragdové zeleně a podívala se na Siriuse, který je překvapeně, rozpačitě a udiveně pozoroval.

Po chvíli trapného ticha, kdy James Lily propaloval pohledem a Lily tím svým stále uhýbala, se Sirius zvedl.

"No, tak abych radši zase šel, že?" Zahlaholil bodře, ale bylo vidět, že si byl vědom toho, že to pořádně podělal.

" Jo, to bys měl." Souhlasil James.

"Ne, nechoď!" Vyhrkla Lily. Vidina nadcházejícího rozhovoru jí byla více než nepříjemná.

"Běž, Siriusi." Ozval se James a očividně si neuvědomil, že je v těle Lily. Sirius si taky uvědomil, že něco asi není v pořádku, když ho Evansová oslovuje křestním. Pokrčil ale rameny, vzal si další zákusek a zvedl se z pohovky.

"Nechoď, Blacku." Zavrčela Lily výhružně. Sirius po ní šlehl značně podrážděným pohledem.

"Hele, Jamesi, nevím na co si dneska hraješ." Prohlásil.

"Co…cože?" Zamrkala Lily překvapeně a sklopila pohled k zemi, protože žár sálající ze dvou smaragdů byl neskutečný.

" Ty se ještě ptáš?" Prskl Sirius. "To aji Evansová se dneska chová líp než ty! Celej den mi říkáš Blacku, a přitom víš, jak svoji rodinu nesnáším! Neposloucháš ani to, co říkám. A ještě ke všemu jsi prostě celkově divnej." Shrnul Lilyino chování Sirius.

"Tak promiň." Zamumlala Lily, které Siriusův výbuch na náladě rozhodně nepřidal.

Sirius byl zaskočen tak vlažnou reakcí na svá obvinění, a tak se nafoukl jako balon a štěkl:

"Omluva se nepřijímá! Až se budeš chovat zase normálně, Dvanácteráku, tak se ozvi." S těmito slovy se zadostiučiněním sebral z téměř prázdného talíře další zákusek a vypochodoval z místnosti.

Společenská místnost se zahalila do ticha. Pro Lily i Jamese to bylo to nejhorší ticho, jaké zatím zažili. Lily se rozhlížela po místnosti a odmítala se podívat do svých, nyní Jamesových očí. Bála se dokonce pohnout, aby zašustění látky jejího oblečení nenarušilo to ticho, které mezi nimi panovalo.

Začala studovat vzor na měkkém koberci. To jí ale moc dlouho nevydrželo. Už to nemohla vydržet a tak vzhlédla. A zjistila, že to dělat neměla. Jejich pohledy se střetly. Oči barvy smaragdu a ty barvy oříšků.

Lily měla pocit, jakoby jí projel elektrický šok a ten ji přilepil nohy ke koberci, který ještě před pár vteřinami zkoumala. Ne, nebyla tak unešená barvou svých očí, ale tím, co v těch očích viděla. Měla pocit, že se pod tíhou toho pohledu zlomí, že její kosti nevydrží a rozlomí se pod nátlakem všech těch emocí.

A bylo to tu znovu. Ten stejný pocit, který měla v Brumbálově pracovně. Těsně předtím než se jejich rty spojily. Pocítila touhu. Ale nebyla to touha po polibku. Byla to touha po lásce kluka, tedy teď dívky, stojícího před ní. Přišlo to jako záblesk z čistého nebe, ale Lily měla pocit, že to on je ten princ na kterého celé ty roky čekala.

Hlavou jí proběhla pochmurná myšlenka. Teď by měla být ráda, vždyť objevila svého prince. Jenže to, kdo tím princem byl, v ní zanechalo daleko větší zmatek a bouři pocitů. Věděla, že James Potter by byl ten pravý. Nikdy na sedmý smysl nevěřila, ale teď si říkala, že na tom fakt něco bude.

Přiznala si to. Konečně k sobě byla upřímná. Miluje Jamese Pottera. Je do něho zamilovaná až po uši. Miluje toho Jamese Pottera, který se s ní líbal v Brumbálově pracovně, toho, s kterým strávila celé odpoledne nezávazným povídáním o jejich životech.

Ale nesnášela Jamese Pottera šikanujícího jejího kamaráda, vrhající kouzla po každém, kdo se mu znelíbí. Nesnášela Jamese Pottera, který ji před celou školou zval na rande a také nesnášela toho Pottera, který byl ráno v přeměňování.

Věděla, že se jen tak nesmíří s tím, že Jamese miluje. Protože James v sobě skrýval dvě zcela odlišné osoby. A ona se nedokáže smířit s Jamesem Potterem, kterého z duše nenávidí. Ona by chtěla Jamese, který je ohleduplný, milý a milující. Ona by přece nemohla být s Pitomcem Potterem.

"Ehm." Odkašlal si James a Lily sebou vylekaně škubla. "Lily, já… nevím…co…ti na to mám říct." Vylezlo z něj nakonec.

Lily se na něho však jen dívala a neodpovídala. Nevěděla, co má odpovědět. Plané naděje mu dávat nebude, ale odmítnou ho taky nechtěla. Až teď si uvědomila, jak mu musela ubližovat. On jí nabídl své srdce, a ona po něm krutě šlapala.

"Lily?" Ozval se James znovu, teď lehce znepokojeně. "Já…promiň, já opravdu… Sirius…" Koktal. Lily ho bylo strašně líto.

Upřeně se mu zahleděla do očí a usmála se na něj. Ten úsměv byl od srdce.

"Budeme dělat, že se tohle nestalo, ano?" Zašeptala do ztichlé místnosti. Ji samotnou překvapilo, jak zní její hlas jistě. Byla v něm jistota, kterou ona ve svém nitru postrádala. James se zatvářil smutně a zklamaně. "Já… Jamesi, je mi to opravdu líto. Ale já nejsem připravená o tom mluvit. Nevím, co cítím. Ale to, co jsem se před chvílí dozvěděla, pro mě hodně znamená." Ujistila ho. Překvapila sama sebe, nečekala, že k němu bude tak otevřená.

James se na ni ještě chvíli smutně díval, ale potom se jeho ústa roztáhla do širokého úsměvu. Lily se při pohledu na něj musela taky usmát. Hlavně když zahlédla jiskřičky naděje v jeho očích.

Pak se James rozesmál. Lily na něj zmateně pohlédla. Začal ji pohlcovat vztek. Jestli si z ní dělal celou tu dobu legraci…

"Se Siriusem jsi to totálně zkopala." Smál se. "To je snad první věc, kterou Lily Evansová nezvládla na výbornou." Smál se dál. "Ne, vlastně ne. Druhá." Opravil se vzápětí. "Nesmíme přece zapomenout na to dnešní fiasko na hodině Přeměňování."

Lily se začala smát taky. Sice se jí James posmíval, ale jí to tentokrát nevadilo. Věděla, že má pravdu, a navíc taky vycítila snahu odklonit se od toho pro ně tolik žhavého tématu. Cítila, že mezi nimi nastala nová éra.

"Ha, ha, ha." Řekla mírně ironicky. "To je ohromně vtipné, Pottere." Dodala a James se furt pochechtával. "Ale hlavně nezapomeň, že to máš u Blacka hlavně podělaný ty." Dodala škodolibě.

"Jak jako já? Ty to přece musíš dát do pořádku!" Zatvářil se James překvapeně.

"Nooo, to nevím." Protáhla Lily provokativně. "Víš, já se totiž bez Blackovy přítomnosti tak nějak obejdu. Ale až se vyměníme, tedy jestli se někdy vyměníme, tak ten, kdo to bude muset dát do pořádku, budeš ty." Objasnila mu situaci a James na ni koukal jako na mimozemšťana. Když jí ale začaly cukat koutky, James se pobaveně zašklebil.

"Ty jsi ale mrcha, Evansová!" Zakroutil uznale hlavou.

"To víš." Nasadila Lily nevinný úsměv.

"Tohle na mě nezkoušej." Pohrozil jí James pobaveně.

"Já na tebe nic nezkouším. Až začnu, tak to poznáš." Mrkla na něho.

"Slečno Evansová, vy se mnou flirtujete?" Zeptal se James rozesmátě, ale bylo vidět, že ho Lilyino chování zarazilo.

Lily vyprskla smíchy.

"Víš, Pottere, já nemám tendenci flirtovat se svým tělem."

"Vtipná jako vždy, viď?" Odsekl James uraženě.

"Ale no tak, snad jsem se nedotkla tvého ega."

"Tak aby jste věděla, slečno Evansová, tak dotkla. Teď mě budete muset odprosit." Oznámil jí.

"Ale pane Pottere." Nasadila Lily smutný úsměv a s hrůzou si uvědomila, že tu opravdu flirtuje s Jamesem Potterem. I když bylo opravdu zvláštní flirtovat sama se sebou. "Bude vám stačit, když vám napíšu úkol do zítřejších lektvarů?"

James zapomněl na svoji uraženost. "Sakra, on nějakej byl?"

Lily se zasmála. "No, ano, byl. Ale ty a Black jste měli asi na práci něco lepšího než poslouchat Křiklana."

"To my máme na práci vždycky něco lepšího." Oznámil jí James a uculil se. Potom se zatvářil jako odkopnuté štěně. "A ty by jsi mi to opravdu napsala?"

"Ale jo." Mávla Lily rukou. "Svůj úkol mám už dávno napsaný, takže to stačí trošičku pozměnit, a bude to. Třeba aspoň jednou bude mít James Potter z domácího úkolu nějakou dobrou známku." Dodala.

" Když to napíšeš ty, tak to určitě nebude jiná známka než výborná." Zalichotil jí James a Lily se maličko začervenala.

"Díky." Zamumlala a nesměle se usmála.

"Není za co." Odpověděl James a zářil jako sluníčko.

"No, tak já si jenom dojdu pro věci a jdu to napsat." Řekla Lily a raději rychle zmizela ve svém pokoji. Přehrabovala se ve svém kufru, a hledala potřebné věci pro vypracování Jamesova úkolu.

V hlavě si přemítala všechno co za tento den s Jamesem už zažila a tvář ji ozdobil úsměv. Měla pocit, jakoby jí v břiše poletovalo hejno motýlů a rozechvívali jí tím poletováním snad každý sval v těle. Jako totální blázen se culila na svůj kufr, a prostě nemohla dostat svaly na obličeji zpět pod kontrolu.

Konečně našla vše co potřebovala a položila to na postel. Uvažovala, jestli se má vrátit do společenské místnosti, nebo raději zůstat v bezpečí, které jí poskytovala její ložnice.

Nakonec se ale rozhodla, že se vrátí k Jamesovi. Uvědomila si, že je v tom opravdu až po uši. Ale prostě se s tím opravdu nedokázala smířit. Nedokázala přemoci odpor k frajerovi Potterovi.

Stoupla si před zrcadlo s tím, že se alespoň trošku upraví. Uvědomila si však, že upravovat není co, jelikož Jamese asi nebude přitahovat jeho vlastní tělo. Proto si jen rukou vjela do vlasů, čímž nabyly ještě rozcuchanějšího dojmu. Nakonec si jen povzdechla a vešla do společenské místnosti.

Pro. Bo. Ha. V křesle seděl James Potter v těle Lily Evansové. To by samo o sobě pro Lily nebylo tak šokující, vždyť tenhle problém řešili celý den. Ale co Lily doslova přibilo k zemi, byl pohled na Jamese Pottera čtoucího učebnici do lektvarů. Učebnici!!! A ještě k tomu učebnici lektvarů!

Lily si nepamatovala jediný okamžik, kdy měl James v ruce učebnici. Natož aby se z ní učil!

" Co tam tak stojíš?" Zeptal se James a vzhlédl od knihy.

"Ty se učíš?" Vyhrkla Lily nevěřícně.

"Když to tak vypadá." Pokrčil rameny a uculil se.

"Ale proč?" Zeptala se Lily nechápavě.

"Co proč?" Zeptal se Potter rádoby nechápavě.

"Nedělej ze sebe ještě většího blbce než jsi, Pottere." Ušklíbla se Lily. "Proč se učíš?" Upřesnila svoji otázku.

"No, řekl jsem si, že když mi napíšeš ten úkol, měl bych se ti nějak odvděčit. A mohl bych začít třeba tím, že tě úplně neshodím u Křiklana, kterej tě úplně zbožňuje." Zazubil se. Lily se na něho dívala neschopná slova. Měla sto chutí ho obejmout a už ho nepustit. Byl tak neuvěřitelně sladký…

"Evansová?" Mával jí James rukou před nosem a Lily sebou vyděšeně trhla. Vůbec nezaregistrovala, že by došel až k ní. Podívala se mu do tváře. Rozmrzele si uvědomila, že je to zase její vlastní tvář. Tak moc jí chyběl pohled ně něj. Do jeho krásných očí…

"Lily?" Připomenul se James a začal se značně pobaveně culit.

"Hm…no… co je?" Vykoktala. Potom se maličko usmála. "Co se tak culíš?"

"Já jsem nevěděl, že se sama sobě tak moc líbíš." Usmíval se provokativně a Lilyin úsměv ihned zmizel.

"Cože?" Vyvalila oči.

James se uchechtl. "Nebo to vlastně koukáš jakoby na mě?" Zeptal se.

Lily zčervenala. "Neplácej nesmysly, Pottere." Odsekla.

James se teď opravdu zasmál.

"Ty se fakt nezdáš, Evansová." Usmíval se jako sluníčko.

Lily mu už na tohle neodpovídala a na malém stolku si rozložila věci co držela v náruči. Nalistovala knihu na potřebné straně a vytáhla svůj již dodělaný úkol. Najednou jí ale strašně nahlas zakručelo v břiše.

Celá zrudla a podívala se na Jamese, který se na ni pobaveně a zároveň láskyplně usmíval. "Láskyplně?" Zasténala Lily v duchu. "Co mi to ten Potter dělá?"

"Kašli teď na úkol, Evansová. Nemůžu tě nechat vyhladovět. Jde se do kuchyně." Zavelel energicky, zmizel ve svém pokoji a za chvíli byl zpět i s neviditelným pláštěm.

"Pojď, jdeme." Uchopil ji za ruku a táhl ji až k portrétu rytíře střežícího jejich společenskou místnost. Lily se jím nechala vláčet a mezitím se snažila rozdýchat ten elektrický šok, který jí proběhl od prstů celým tělem.

"Tohle bude ještě dlouhá noc." Pomyslela si zrovna když přes ně James přehazoval neviditelný plášť.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama