6.kapitola-Otravné druhé já

12. dubna 2009 v 20:48 | Dria :) |  Když ty jsi mnou
A šestá...


Ještě chvíli seděli jen tak na gauči, ale nakonec se James prudce postavil a tím vytrhl Lily z přemýšlení.

"Evansová?" Zeptal se i přesto, že viděl, že ho vnímá. Lily jen tázavě pozvedla obočí.

"Já jen, jestli si chceš vzít něco ze svého kufru, tak to udělej, protože v něm právě něco potřebuju." Oznámil jí.

"A co?" Zeptala se Lily zvědavě, ale James ji zpražil pohledem, a tak raději zmlkla.

"Myslím, že po tom ti nic není." Oznámil ji lhostejně a Lily se maličko zamračila. Zajímalo ji, co mu zase přelítlo přes nos, ale nechala to být. Zvedla se a zamířila k Jamesově ložnici a potom do svého, na nějakou dobu Jamesova, kufru.

Vytáhla si z něj jen ty nejosobnější věci, jako fotky, šperky a ostatní maličkosti. Při pohledu na své fotoalbum ji zahryzalo svědomí. Potom se rozhlédla po ložnici. Zjistila, že je v podstatě stejná jako ta její, ale stěny byly na rozdíl od zelených žluté.

Raději se už v pokoji nezdržovala a tak se vrátila zpět do společenské místnosti za Jamesem, který netrpělivě čekal před dveřmi. Když uviděl album v jejích rukách, ušklíbl se a prošel do své ložnice.

Lily si vyhlédla pohodlné křesílko u krbu a přemýšlela o nastalé situaci. Věděla, že teď to ona ani James nebudou mít lehké. Musejí zvládnout spousty a spousty věcí, aby je nikdo neodhalil. Zatoužila tu mít Alys. Vždy jí dokázala poradit, a její pouhá blízkost přiváděla Lily na lepší myšlenky. Polapena svými myšlenka usnula v křesle.

James si zatím prohlížel svoji novou ložnici. Nakonec se posadil na postel a rukama si vjel zoufale do vlasů, které se opět rozcuchaly. Vzal do ruky jeden pramen a přičichl k němu. Zatočila se mu hlava. Takhle krásně voněla jen ona. Jeho Lily.

Postavil se a prohlížel si půjčené tělo od shora dolů a stále dokola. Nemohl tomu uvěřit. Tahle situace mu připadala téměř absurdní. Měl chuť se smát. Smát se jako blázen. Pousmál se a přistoupil k zrcadlu stojícímu za jeho zády.

Vydechl úžasem. I přesto, že Lily vídal každý den, její krása mu dokázala vždy odebrat ten tolik cenný vzduch z plic. Zas a znovu se musel rozplývat nad jejími rudými vlasy, roztomilým, přesto však sexy obličejem, nezaměnitelnou postavou…

Ještě dlouho takhle stál u zrcadla a prohlížel si tělo Lily Evansové. Celou dobu ho však lákala jedna věc. A nebyl by správný chlap, kdyby odolal. Třesoucími se prsty rozepnul všechny knoflíky na bradavickému hábitu a zatajil dech.

Pusa mu spadla skoro až na zem. Mockrát viděl Lily, ale nikdy ne takhle vyzývavě oblečenou. Byla hříšně sexy. Byla sexy…ďábel. Ano, jiné pojmenování se pro ni teď nehodilo. Mučil ho pohled na její vytáhlé a hubené tělo. Poprsí se nyní prudce zvedalo jak James s námahou dýchal.

Upnuté bokovky podtrhovaly dlouhé a hubené nohy, a olivově zelený top bez ramínek dal vyniknout pevným, celkem velkým prsům. James zatoužil se jich dotknout. Vzápětí se ale cítil provinile vůči Lily, která nemá ani ponětí o tom, co právě teď s jejím tělem provádí.

Začal se zase zahalovat bradavickým hábitem, snad aby se jeho rozhodnutí ještě nezměnilo. Jako blesk z čistého nebe mu však myslí proběhlo, jak Lily listuje v jeho albu, jak se hrabe v jeho kufru… Byl spokojený, že tímto ospravedlnil své chování, a bradavický hábit si zase odepnul.

Nevnímal svůj zrychlený tep, vnímal jen to krásné tělo před sebou. Jeho prsty s pěstěnými nehty se chytily okraje látky a začaly ji vyhrnovat stále výš a výš. Jamesův tep se stále zrychloval, až mu na čele vyrašil pot. Nemohl již dále snášet tohle mučení, a tak si top rychle přetáhl přes hlavu. Málem to s ním seklo.

Měl pocit, že se dusí. Lapal po kyslíku, ale stále se mu ho nedostávalo. Pak najednou hučení v uších ustalo a on zase mohl volně dýchat. Prvotní šok z té nádhery opadl a James se nyní nemohl vynadívat na nádheru toho těla. Pevná prsa na něho hleděla ze zrcadla. Jamese polil ruměnec.

Pevná a poměrně snědá kůže na prsou Jamesovi dráždila veškeré smysly. Pak se ale najednou myslí přehnala nepříjemná představa. "Co když Evansová chodí na nuda pláže? Vždyť i na prsou má tak snědou kůži…" Začal se mračit jako sto čertů. Vidina toho, jak se Lily rozvaluje nahá na pláži, a nějací kluci ji pozorují s vyplazenými jazyky byla… no, prostě byla příšerná. Rozvést tuto myšlenku už však nemohl, jelikož uslyšel nějaký šramot před pokojem.

S panikou v zelených očích začal horečně hledat top, který ležel kousek od něj na zemi. S topem v ruce rychle proskočil koupelnovými dveřmi. Koupelna sice nebyla tak honosná jako ta ve společenské místnosti, ale Jamesovi by i tak bohatě stačila. Avšak rozhodně se teď nezabýval vybavením koupelny, ale tím, jak si co nejrychleji top opět navléct.

Naštěstí mu to příliš práce nedalo, jelikož tento kousek oblečení neměl ani ramínka. Stačilo ho jen přetáhnout přes hlavu, naaranžovat tak, aby nelezlo hříšné poprsí a bylo hotovo. V tu chvíli z vedlejší místnosti uslyšel tiché:

"Jamesi?" A srdce mu poskočilo. Bylo to poprvé, co mu řekla jménem. Vyšel z koupelny a usmál se na Lily, která se právě nejistě usadila na jeho posteli.

Ihned jak ho uviděla, zase se rozpačitě postavila, ale Jamesův úsměv se jen rozšířil.

"Klidně si sedni, Evansová." Vyzval ji.

Lily se na něj podívala a podezřívavě přimhouřila oči.

"Cos tam dělal?" Zeptala se s nově nabytou sebejistotou a hlavou pohodila směrem ke koupelně. Potom ještě jednou sjela celé své tělo zkoumavým pohledem. "A proč jsi tak červený?" Dodala a posadila se zpět na postel.

James zrudl snad ještě víc. Kdyby jen věděla… Věděl, že kdyby se toto Lily dozvěděla, byl by to jeho konec. Už nikdy by si ani neškrtl. Před očima se mu zjevilo její poprsí a on byl rudý snad i na zadku.

"Je tu horko." Odpověděl nonšalantně, avšak značně nepřesvědčivě. Lily ho ještě jednou provrtala značně podezřívavým pohledem, avšak k tématu se již nevracela. Ani odpovědi na svoji první otázku se nedomáhala.

Po mírně trapném tichu se ozval James.

"Tak co jsi potřebovala, Lily?" Zeptal se a zvláštní důraz dal na její jméno. Nevěděl, proč jí najednou řekl křestním. Prostě to tak cítil.

Vypadalo to, že ji to oslovení zarazilo, potěšilo a zároveň i vyplašilo. Nevěděla, jak má zareagovat, a tak se urychleně zvedla, a chystala se k úprku.

"No, vlastně nic. Já to zapomněla. Asi to nebylo nic důležitého." Vyhrkla rozpačitě a nejistě se usmála.

" A tak to zase ne." Zamítl to James s lišáckým úšklebkem a vrhl se ke dveřím, o které se opřel tak, aby je nemohla otevřít. Lily se k jeho údivu rozesmála. James se na ni jen nechápavě koukal se zdvihnutým obočím.

" Myslíš, že mě jako zastavíš?" Zeptala se pobaveně, když se uklidnila. "Asi zapomínáš, Pottere, kdo teď má větší sílu." Řekla výsměšně, avšak James v oříškově hnědých očích zahlédl pobavené ohníčky. A tak přistoupil na její hru.

"Ale přece by jste neublížil nebohé dívce, pane Pottere?" Zeptal se nevinně a zamrkal řasami. Lily se zašklebila a rukou prohrábla své nyní černé rozčepýřené vlasy.

"Pokud si se mnou dáš rande, tak ne, Evansová." Odpověděla rádoby nafoukaně a sebevědomě. Oboum začaly nezvladatelně cukat koutky.

James hodil oči v sloup.

"S tebou nikdy, Pottere." Odfrkl si, ale stálo ho to hodně přemáhání, jelikož měl pocit, že každou chvíli vyprskne smíchy.

"Ale proč?" Nahodila Lily zklamaný výraz.

"To se mně ještě ptáš? To si děláš srandu? Já ti teda řeknu proč, Pottere. Protože seš nafoukanej idiot, který si umí leda tak hrát s tou pitomou zlatonkou! Furt si čechráš vlasy a myslíš si, bůhví jak nejsi sexy když vypadáš, jako by jsi právě slezl z koštěte! Zaklínáš každého na potkání! Už chápeš, proč s tebou nechci jít na rande?" Jamesovi už ke konci hlas podivně přeskakoval, jelikož smích už se dral napovrch.

Jejich oči se střetly a oba se začaly chechtat jako blázni. Smáli se tak dlouho, že už nemohli ani popadnout dech. James se držel za břicho, které ho už bolelo a Lily z očí tekly slzy.

"Mě snad šálí zrak!" Ozvalo se Lilyino druhé já. "Lilyan Evansová, ty se tu směješ s Potterem?"

"No a?" Odpovědělo první já.

"No a?" Opakovalo druhé já šokovaně. "Je to přece Potter! Vždyť ho nenávidíš!"

"To je pravda."Přitakalo ihned první já.

"Jsi si tím tak jistá?" Provokovalo druhé já.

"Jistě!" Odseklo první já.

"No, já bych to až tak jistě neviděla." Rejplo si druhé já.

"Tak to jsi asi pěkně slepá. Ono to totiž jisté je." Odseklo první já již značně nabroušeně.

"Ano?" Protáhlo druhé já samolibě. "Já bych tedy řekla, že ať už k němu cítíš cokoli, nenávist to nebude." Pokračovalo nemilosrdně. "A pochybuji, že to někdy nenávist byla."

"Jistě, že byla! A stále je!" Oponovalo první já rozhořčeně.

"No, jak myslíš. Ale nezapomínej, že já jsem tvoji součástí. A něco mi říká, že ti James Potter není ani zdaleka lhostejný. A že to, co k němu cítíš, rozhodně nijak negativní nebude."

"Co to zase třepeš?" Vyjelo první já, ale druhé já už se neozvalo.

Lily ze zamyšlení probralo mávání rukou před obličejem.

"Halooo, Země volá Lily Evansovou!" Zubila se na ni její vlastní tvář. Lily už se chtěla usmát, ale nakonec si to rozmyslela a zamračila se.

"Co chceš, Pottere?" Řekla nepříjemně. Jamese změna v jejím chování zarazila.

"Není ti nic, Lily?" Aniž by si to uvědomil, již podruhé ji za tento den oslovil jménem.

"Nic, co by mi jako mělo být?" Odsekla Lily. "Mohl by jsi mě už pustit z pokoje, prosím?" Zeptala se otráveně.

James zaskočeně uhnul. Nakonec však za ní naštvaně bouchl dveřmi a sedl si na postel. Nevěděl, co se jí stalo. Vždyť všechno bylo v pohodě, nehádali se, dokonce se skvěle bavili.

Kdyby mu někdo před dvěma dny řekl, že se bude smát nebo dokonce líbat s Lily Evansovou, poslal by ho k Mungovi. Jistě, sice v to sám doufal, ale nečekal by, že to přijde tak najednou. Měl radost, že k sobě nacházeli cestu a ona se najednou začne zase chovat nepřátelsky.

Zastesklo se mu po přátelích. Vždy jim mohl svá trápení ohledně nezájmu z Lilyiny strany svěřit, a oni ho vždy rozveselili a přivedli na jiné myšlenky.

Tentokrát však byli pro něj Pobertové příliš vzdálení a to na dlouhou dobu. Protože podle toho, jak se situace vyvíjela, nehrozilo, že by byl v nejbližší době zase s nimi. Začínal ztrácet naději, že se mu jeho tělo někdy vrátí. Nevypadalo to totiž, že by Lily stála o nějaké velké sbližování.

Ještě chvíli se zabýval budoucností, potom si však připomněl, že James Potter se přece nikdy nevzdává a s úsměvem se opět postavil před zrcadlo…

Lily se rozčileně posadila na pohovku ve společenské místnosti. Zachovala se teď jako idiot a věděla to. Chudák James. Vůbec nevěděl, co se stalo, a ona na něj byla tak hnusná. Hlodaly ji výčitky svědomí.

"Snad se tady netrápíš kvůli tomu nenáviděnému Potterovi?" Ozval se jízlivý hlásek.

"Nemůžeš prostě zmiznout?" Ozvalo se první já zoufale.

"Ne, já jsem totiž ty." Oznámilo jí druhé já důležitě.

"To potěší." Proneslo ironicky první já.

"Já vím." Ozvala se samolibá odpověď.

"Vypadni." Zavrčelo první já, které toho mělo právě po krk.

"Už jsem ti říkala, že nemůžu. A co teda ten Potter?" Ozvala se opět odpověď.

"Nic, co by?" Řeklo nepřesvědčivě první já.

"Tak nic, jo?" Zachechtalo se škodolibě druhé já. "Já bych spíš řekla, že něco."

"Tak to se pleteš. Já totiž Pottera n-e-n-á-v-i-d-í-m." Řeklo první já tonem, který odmítal veškerou další diskuzi na toto téma, avšak druhé já to vůbec nebralo na vědomí.

"Proč si to nepřiznáš? Přinejmenším, zdůrazňuji přinejmenším, se ti líbí." Našeptávalo jí druhé já.

"To není pravda!" Zaječelo první já nepříčetně. "Zmlkni!"

"Klídek, jo? Vždyť já už mizím…" Rezignovalo druhé já pro tuto chvíli.

Lily, ještě naštvanější než předtím, vyskočila z pohovky a vyšla otvorem v portrétu ven ze společenské místnosti. Musela si utřídit myšlenky.

A co jí mohlo pomoci víc než pořádná procházka po bradavickému hradě? Jen tak se procházela prázdnými bradavickými chodbami. Podivila se, že nepotkala žádného studenta. A když vyhlédla jedním z mnoha oken, zjistila, že se již setmělo. Překvapeně se podívala na Jamesovi hodinky, a zjistila, že je již půl hodiny po večerce. Čas strávený s Jamesem jí utekl strašně rychle.

Nebylo to ovšem na škodu. Alespoň ji nikdo nebude obtěžovat. A kdyby potkala Filche a nebo někoho z profesorů, tak by jí nic nemohli udělat, byla přece primuska. Tedy primus.

Toulala se bradavickými chodbami topící se ve svých myšlenkách. Ušklíbla se. Nikdy nepřemýšlela takhle často. A už vůbec ne o Jamesovi Potterovi.

"Dvanácteráku!" Ozvalo se za ní. Nevěnovala tomu pozornost.

"Dvanácteráku, počkej přece!" Zakřičel hlas znovu a jí konečně došlo, že to je na ni.

"A sakra." Zaklela tiše a pomalu se otočila.

Spatřila Siriuse Blacka, běžícího přímo k ní.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jojo Jojo | Web | 30. dubna 2010 v 17:10 | Reagovat

:D To chci vidět její rozhpvor s Blackem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama