5.kapitola-Domluva

12. dubna 2009 v 20:46 | Dria :) |  Když ty jsi mnou
Pátá...


"Co tady sakra děláš, Evansová?" Ozvalo se ode dveří a ona pohlédla do naštvaných zelených očí. Svých očí, které momentálně patřily Potterovi.

Lily od kufru rychle odskočila a skončila na zemi. Dívala se do svých zelených očí a v duchu se proklínala za to, že do toho kufru vůbec lezla. James se zdál vážně vytočený. Musela uznat, že z její vlastní tváře jde strach když se naštve.

"Ehm… co jako myslíš?" Vyhrkla první věc který ji napadla, když jí došlo, že James očividně čeká na odpověď. Bože! Nemohla být jednou aspoň o něco míň zvědavá?

"Co myslím?" Zeptal se James s klidem, ale Lily viděla, jak svírá pěsti. "Třeba to, že se tady hrabeš v mých věcech!" Pokračoval a klid se pozvolna vytrácel.

Lily, která se už vzpamatovala, přešla do útoku. "Teď jsou ale moje!"

" Ano, Evansová?" Protáhl sarkasticky. "Tak co by jsi řekla tomu, kdybych já se šel právě teď podívat co ve svém kufru máš ty?" Řekl vyzývavě a chtěl odejít.

"Ne!" Vykřikla rychle Lily, zvedla se ze země a s albem v ruce dohnala Jamese, který už byl ve společenské místnosti. "To nesmíš!" Zakřičela na něho, chytila ho za paži a obrátila k sobě. Pohlédl na její, tedy vlastně jeho, paži.

"O tom stisku už jsme mluvili, nebo ne, Evansová? Já nevěděl, že máš i špatnou paměť."

Lily nikdy neviděla Jamese takhle naštvaného. Tedy viděla, ale nikdy nebyl takhle naštvaný na ni. Sice se občas pohádali, ale tohle… No, a navíc stejně nevidí James Pottera naštvaného. Vidí sebe.

"Promiň." Zamumlala Lily a rychle ruku stáhla. Sledovala, jak se na její vlastní paži formují otisky Jamesových dlouhých prstů.

" A tohle je myslím moje, nebo ne?" Zeptal se James a hrubě jí vytrhl album z ruky. Potom se otočil a chtěl odejít. Lily ho ale nenechala.

"Počkej, Pottere." Zašeptala tiše.

James skryl za víčky Lilyiny smaragdy. Chtěl raději odejít, bál se, že řekne něco, čeho bude potom litovat. Evansová ho vážně vytočila.

"Co chceš?" Osopil se na ni stále stojící k ní zády.

"Já…chci…chci se omluvit." Řekla stále tichým, mužným šepotem. "Kruci, mužným? Co se to se mnou děje?" Pomyslela si.

James se prudce otočil a pohlédl do svých oříškově hnědých očí. Viděl v nich provinilost a… lítost?

"Proč jsi to udělala?" Zeptal se rádoby stále naštvaným hlasem.

"No, vlastně…já…byla jsem na tebe naštvaná… a asi i zvědavá…vlastně já nevím." Koktala Lily. Nevěděla, proč se mu vůbec omlouvá, ale cítila, že je to tak správně.

"Neměla jsi to dělat, Evansová." Řekl příkře a chtěl se opět rozejít směrem do své ložnice. I když se na ni nedokázal zlobit, chtěl ji nějak vytrestat. Ale na druhou stranu, bylo mnohem lehčí se na ni zlobit když se nemusel dívat na její nádhernou tvář a měknout pod upřeným pohledem smaragdových očí.

"Ne, počkej! Ja…Pottere!" Vyhrkla a znovu ho chytila za paži, tentokrát však jemněji. Otočil se.

"Co ještě chceš, Evansová?" Zeptal se s odstupem, ve skutečnosti se však tetelil radostí, protože mu málem řekla Jamesi. Díky zmatenému výrazu na jeho vlastní tváři si uvědomil, že je samá překvapená tím, co málem vypustila z pusy.

"Já…jen chci, abys věděl, že mě to pravdu mrzí." Řekla lítostivě a malinko se pousmála, když zjistila, že jeho ledová maska zmizela.

"No, a ještě…" Pokračovala Lily. "Nechtěl by jsi se domluvit na tom, jak teď budeme všechno dělat?" Zeptala se nejistě. Vůbec se jí tento vývoj událostí nezamlouval. Vypadala jako nějaká zoufalka. Ale vážně jí bylo líto, co udělala. No, na druhou stranu…jí to však nebylo líto vůbec.

" Dobře." Přikývl James a s mírným úsměvem se sesunul na pohovku. Lily si sedla hned vedle něj, ale tentokrát jí to, že jsou tak blízko, nevadilo. Vlastně se cítila celkem příjemně a byla ráda, že se nehádají.

Lily se ale mihla rozpustilá jiskra v jejích prozatím hnědých očích, a zeptala se Jamese:

"A proč jsi vůbec šel do mého pokoje?" Pronesla s lišáckým úsměvem.

Teď zrozpačitěl James.

" Já…vlastně to je jedno." Snažil se to zamluvit.

"Ne, není. Dopověz to." Vybídla ho Lily, která špatně skrývala úsměv.

" Chtěl jsem se ti omluvit, stačí?" Vyjel na ni James s úsměvem, když zjistil, že si z něj utahuje.

"A za co?" Culila se nevinně Lily, ale na Jamesově tváři to vypadalo tak nepatřičně, že James vyprskl smíchy.

"Co je?" Zeptala se nechápavě.

"Ty." Řekl James se slzami smíchu v očích. Lilyin úsměv ihned zmizel, nahradila jej uraženost.

"Jasně." Řekla nepřátelsky. "Tak až se konečně dosměješ, mohli by jsme se teda konečně dohodnout?"

"Já jsem to tak nemyslel." Řekl James, když mu došlo co je špatně a chytl Lily za ruku. Rychle ji radši zase stáhl.

Lily se podívala na ruku, na které před chvílí cítila Jamesův, tedy vlastně svůj, dotyk. Překvapeně zamrkala. I když se jí vlastně dotýkala její vlastní ruka, věděla, že se jí svým způsobem dotýkal James a vůbec jí to nebylo proti mysli.

" A jak jsi to teda myslel?" Řekla už zase s úsměvem, když viděla, že to Jamese opravdu mrzí.

"No, ty ses prostě divně zatvářila." Řekl. "Teda jako ne, že se divně tváříš!" Vyhrkl rychle. "Prostě to na mým obličeji vypadalo strašně vtipně."

Lily se na něho usmála. Potom nastalo rozpačité, ale přesto příjemné ticho. Protrhl ho James.

"No, jak to teda uděláme?"

"A co?" Podívala se na něj nechápavě Lily, ale potom zrudla, když zjistila, že James nemyslel to, co se jí prohánělo myslí.

"Na copak to myslíte, slečno Evansová?" Protáhl James škádlivým tónem.

"Na nic." Zamumlala Lily a zrudla ještě víc.

"No jasně." Zachechtal se James, ale už ji dál netrápil. Jak byla Jamesova tvář rudá, tak teď zbledla. James se na ni starostlivě podíval.

"A doprdele." Zaklela.

James se při pohledu na její výraz málem neudržel a rozesmál se. Ale i tak si nemohl nechat ujít příležitost ji popíchnout.

"Slavná Lily Evansová, prefektka a pozdější primuska, má takové slovo ve svém slovníku?" Lily se na něj v odpověď zakřenila, ale i dál byla smrtelně bledá.

"Já nebudu hrát famfrpál!" Zašeptala s hrůzou. James vyvalil oči. Na to vůbec nepomyslel.

"A sakra." Zaklel taky, ale o něco mírněji než jeho společnice.

"Musíme zajít za Brumbálem, přece to nemůže nechat jenom tak!" Vykřikla Lily horlivě a už se hnala k průchodu ze společenky.

James se musel usmát nad její horlivostí.

"Evansová!" Zakřičel na ni.

"Co je?" Zeptala se Lily nervózně.

"Já jenom, že jdeš do ředitelny naprosto zbytečně. Jestli jsi si toho nevšimla, Brumbál se nad naší situací přímo baví, takže on nám rozhodně nepomůže." Oznámil ji s klidem.

Lily se zamračila, ale nakonec se otočila a sedla si zpět na pohovku. Netrpělivým pohybem si odhodila pramen černých vlasů z obličeje.

"Tak co chceš dělat? Já totiž na koště nevlezu!" Oznámila mu.

"Musíme něco vymyslet…" Dumal James.

"Už to mám!" Usmála se Lily. "Prostě odstoupím z týmu!"

Zato James se teď zamračil. "To nemůžeš myslet vážně! Já nemůžu odstoupit z týmu, jsem kapitán! A navíc, až se prohodíme, já nechci s famfrpálem skončit!"

"Dobře, dobře." Rezignovala Lily, když viděla Jamesovo rozhořčení. "Tak teda něco vymysli ty, když se ti tohle nelíbí." Pobídla ho maličko uraženě.

James opět usilovně přemýšlel, a nakonec se smaragdové oči rozzářily.

"Jo, to je ono!" Vykřikl vítězoslavně. Na Lilyin nechápavý pohled dodal. "Prostě tě budu učit létat na koštěti. Zápas ze Zmijozelem je až za dva měsíce, do té doby budeš lítat jako profík."

Lily ale z jeho nápadu nebyl nadšená ani z poloviny tak, jako James. Vidina toho, že sedí na koštěti, byla vážně příšerná.

"Ne, Pottere! Já na koště nevlezu a to je moje poslední slovo!" Řekla možná trošičku prudčeji než chtěla a založila ruce na prsou.

James si povzdechl.

"Nedělej to horší, Evansová. Stejně budeš muset, tak co řešíš?"

"Fajn!" Vyštěkla. "Ale jak to chceš jako udělat? Přece nemůžeme jen tak nakráčet na hřiště. Všem by to bylo divný! Potter a Evansová spolu! A ještě k tomu já, Lily Evansová, bych učila létat Jamese Pottera, famfrpálovou hvězdu!"

"Pro to mám taky řešení." Usmál se James oslnivě. "Nesmíš to ale nikomu říct. Víš…" Ztišil hlas do tajemného šepotu. "…já mám neviditelný plášť." Řekl a čekal, jak na to Lily zareaguje.

"Hm, všimla jsem si." Odvětila lhostejně a Jamesovi došlo, že ho viděla v tom kufru. Naštvaný, že ji neoslnil, pokračoval.

"A tak se prostě vždy schováme pod plášť a večer se vyplížíme na hřiště." Dokončil už zase s veselým úsměvem.

"Hm." Reagovala Lily celkem vyděšeně.

"Proč se vůbec tolik bojíš létání?" Zeptal se James zvědavě. "Vždyť je to nádhera!"

"Já…vlastně je to kvůli mé první hodině létání. Ty si to asi nepamatuješ, ale tehdy jsme měli udělat kruh kolem hřiště. No a tehdy do mě někdo narazil a já spadla. Ležela jsem na ošetřovně tři týdny. A od té doby se letu na koštěti strašně bojím."

James otevřel údivem pusu. Toto si teda vážně nepamatoval, ale moc se Lily nedivil.

"Neboj, Evansová, to zvládneš. Nedovolím, aby se ti něco stalo." Položil jí ruku na rameno.

Lily ji kupodivu nesetřásla, jen se pochybovačně ušklíbla.

V Jamesovi ale najednou hrklo. "Sakra, jak to teď bude s úplňky?" Něco z jeho obav se mu muselo zračit ve tváři, protože se Lily zeptala, co se stalo.

"Nic." Vyhrkl rychle.

"Pottere, co se stalo?" Nevzdávala se Lily.

"Říkám, že nic." Zabručel James.

"Tak mi to řekni." Řekla loudivým hlasem Lily.

"No…víš…" Ošíval se James. "Hele, Evansová, tohle je fakt vážný. Musíš mi slíbit, že to nikomu neřekneš. A ředitel o tom ví." Lily vycítila vážnost situace, zkoumavě se na Jamese podívala a vážným hlasem řekla:

"Slibuju." James se rozhodl říct jí to bez dalších vytáček.

"Remus je vlkodlak." Vychrlil na ni. Čekal, že bude vystrašená, ale to co udělala, ho naprosto vykolejilo. Ona se usmála!

"Já vím." Řekla stále s úsměvem.

"Cože?" Vyvalil na ni oči James. "Jak to můžeš vědět?"

"Vím to už od třetího ročníku. Je to jasné." James nemohl jinak, než ji začít obdivovat. Ach jo, jak je ta jeho budoucí manželka chytrá. Potom ale strnul.

"Řekla jsi to někomu?" Zeptal se podezíravě.

"Tsss." Odfrkla si. "Co si to o mně myslíš?"

"Samý hezký věci, Evansová." Zazubil se. Lily se ale zamračila.

"Proč jsi mi chtěl říct to o Remusovi?" James taky zvážněl.

"No, víš, ono tohle není celá pravda. Už v prvním ročníku jsme se já, Sirius a Peter dozvěděli, že je Rem vlkodlak a chtěli jsme mu při jeho přeměnách nějak pomoci. No, a nakonec jsme našli způsob, jak s ním být."

Lily zaprotestovala.

"Ale vždyť lidé nemohou být s…" Oči se jí rozšířily. "Zvěromágové?" Zašeptala udiveně. James jenom přikývl.

"Ale…ale jak? Jak dlouho? Všichni tři?" Začala pokládat otázky.

"Jo, všichni tři. Trvalo nám to skoro pět let. Já se měním v jelena, Sirius ve psa a Peter v krysu. Každý úplněk je Rem zavřený v Chroptící chýši, kam my za ním tajnou chodbou pod vrbou Mlátičkou přijdeme a většinou běháme po Zakázaném lese."

Lily otevřela ústa a zase je zavřela. Toto zopakovala několikrát.

"Páni." Vydechla nakonec. "A tím chceš jako říct, že to stejný musím absolvovat i já? Takže teď se i já umím proměnit, že jo?" Řekla se strachem a zároveň i s nadšením.

"Jo, to jo." Přikývl James a byl moc rád, že to vzala takhle. Utvrdilo ho to v tom, že tahle holka, teď vlastně kluk, vážně za něco stojí.

"Fajn, to dořešíme potom. Úplněk byl koneckonců před třemi dny, takže další je až za necelý měsíc." Uzavřela tuhle kapitolu prozatím Lily. "Jak to bude s tím sprchováním?" Osmělila se nakonec a James pokrčil rameny.

"No, víš, já nad tím přemýšlela, a došla jsem k závěru, že dokud nevymyslíme nějakou lepší alternativu, tak budeme muset používat pouze čistící a osvěžovací kouzla. Taky se mi to moc nelíbí, no ale přece nemůžeme…no, ty víš co." Zrudla a zmlkla. James už ji nechtěl dnes nijak provokovat a tak na to řekl jen:

"Jo, jasně, dobrej nápad." Lily se jen usmála.

"Jo, a oblíkat se budeme kouzlem, jasný? Žádný vyslíkání a tak, jasný?" Dodala.

James jenom přikývl.

"A Pottere?"

"No, Evansová?"

"Víš, že se teď budeš muset začít učit a naučit se dobře připravovat lektvary?" Zeptala se pobaveně.

James se zatvářil naprosto zhrozeně.

"U Merlina." Zamumlal vyděšeně. Ale jakmile tuto strašnou zprávu vstřebal, usmál se zase on.

"A Evansová?"

"No, Pottere?"

"Víš, že se budeš muset naučit mít rozhodně horší známky než vynikající a budeš se taky muset zdokonalit v umění nechat vybouchnout kotlík?"

Teď to byla Lily, kdo se zatvářil vyděšeně.

"Sakra." Zaklela.

Potom se na sebe podívali a zároveň se rozesmáli. Když se dosmáli, ponořili se do rozhovoru o tom, jak se chovat, co dělat a co ne. Věděli, že to bude fuška, ale musí to zvládnout. Nikdo nesmí nic poznat. Ani jejich nejlepší přátelé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jaune Jaune | Web | 17. července 2009 v 16:58 | Reagovat

líbí se mi to čím dál víc :-)

2 Jojo Jojo | Web | 30. dubna 2010 v 16:59 | Reagovat

dobrý, už s etěším, až to začne :-D

3 superkamosky01 superkamosky01 | Web | 30. dubna 2010 v 17:00 | Reagovat

Tak to bude sranda. Chci vidět, za jak dlouho se sblíží!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama