2.kapitola-Ředitelna

12. dubna 2009 v 20:38 | Dria :) |  Když ty jsi mnou
Tak a pokračujeme...

Zatímco šli za profesorkou McGonagallovou v naprostém tichu, Lily házela na Jamese vyčítavé a naštvané pohledy. Ještě nikdy se jí nestalo, že by měla nějaký větší problém než školní trest. I školní tresty mívala jen zřídkakdy.

James oplatil Lilyiny pohledy jedním ublíženým, a ta, jelikož si uvědomila, že je to celé spíš její vina, zabodla pohled do země. Dlouho jí to ale nevydrželo. Koutkem oka sledovala Jamese.

I když ho nesnášela, moc ji přitahoval. Byl to její přesný protiklad, nikoho jiného kdo by se od ní lišil ještě víc než on by snad na této zemi nenašla. Ve skutečnosti jí James zase tolik nevadil. Byl milý, chytrý, a moc sexy. Za přátele by obětoval všechno.

Ale v tom, aby si s ním něco začala, ji bránila jeho nevyzrálost, neustálé šikanování slabších, a jeho posměšné poznámky. Navíc s ním nechtěla nic mít už jen kvůli Severusovi. Věděla, že by to bral jako zradu z její strany, a ona ho nechtěla ztratit. I když byli přes dva roky pohádaní, cítila, že v ní stále to přátelství a loajalita k němu zůstává.

Ale hádky s Jamesem naprosto zbožňovala. Tedy většinou. I když nasadila masku nenávisti, brala jejich hádky jako hru. Cítila se vlastně jako malá myška, štvaná velikým kocourem. Něco jako ta pohádka o Tomovi a Jerrym, akorát s tím rozdílem, že u nich vyhrával občas i Tom.

Ale dnešní hádka překročila snad všechny hranice. Jamesova slova ji zranila a urazila. Snad kdyby je neřekl přímo on… Strašně ji mrzelo jak se k ní zachoval. V duchu si říkala, proč jí vadí, co si o ní Potter myslí nebo co o ní říká, ale nemohla se i tak vzdát toho pocitu ublíženosti.

Už o prázdninách si přiznala, že se něco v jejím vztahu k Potterovi změnilo. Dříve ho brala jako takový otravný hmyz, stín jejího poklidného života. Ale během dvou měsíců si konečně dokázala přiznat, že James je pro ni důležitý přinejmenším jako kamarád. I když se nikdy spolu normálně nebavili, patřil do jejího života.

Ale i přes toto přiznání sobě samé, se navenek stále skrývala pod slupkou nenávisti. Ale strašně se děsila dne, kdy Jamese přestane bavit na ni pokřikovat: "Héééj, Evansová! Dej si se mnou rande!". Vždyť už jsou v Bradavicích sedmý rok, za chvíli nejkrásnější roky jejich života skončí a oni se rozprchnou do světa.

On na ni zapomene, založí vlastní rodinu, a už se třeba nikdy neuvidí. Lily se při této představě oklepala. Nechtěla na to myslet. Slíbila si, že si tento rok užije jak nejvíc to bude možné.

Z přemýšlení ji vytrhlo odkašlání, a ona okamžitě zrudla. Zjistila, že celou dobu při svém přemýšlení vejrala Potterovi na ten jeho sexy zadek. Sakra, od kdy má Potter tak sexy zadek? Zamrkala Lily překvapeně. Rychle odtrhla svůj zrak od toho hříšného pozadí a podívala se přímo do tváře narušitele jejich snů v několika posledních týdnech.

James se pobaveně šklebil, a snažil se potlačit smích. Je tak roztomilá, když se stydí… Rozplýval se v duchu nad krásou své vyvolené. Dneska jsem to totálně posral… Povzdechl si v duchu a jeho nálada rapidně klesla.

Ale když ona ho tak rozčilovala! Věděla, že Srabuse nesnáší, a schválně před ním se s ním tak přátelsky vybavovala! Sice akceptoval všechny její přátele, ale přes Srabuse se přenést nemohl a ani nehodlal. A když řekla, že s ním má schůzku, tak prostě vypěnil.

Nemohl to nijak zadržet, ale vlastně ani nechtěl. Celé prázdniny ho sžíralo zoufalství, věděl, že má posledních pár měsíců na to, aby si ji získal. Ale tímto si ji znepřátelil snad ještě víc než předtím, tedy pokud to bylo možné.

Vytrhl se z myšlenek a studoval její krásnou tvář. Už mu nevěnovala pozornost, prohlížela si cestu kudy šli, jakoby byla v tomto hradu poprvé. Jakoby si snažila zapamatovat každý kámen, každý obraz, každičkou pochodeň… Musel se usmát. Kdyby jenom tušila, jak moc ji má rád. Kdyby ho tak pochopila…

Lily si opravdu prohlížela cestu kudy šli. Vzpomínala, co tu všechno zažila. Jak se tudy s Alys několikrát prořítily protože nestíhaly hodinu, jelikož ty tři krávy z jejich pokoje jim zastavily budík. Jak se tu vždy hádala s Jamesem. Nebo jak se kousek odtud scházela se Severusem v jedné nepoužívané učebně.

Přemýšlela, kolik toho tento hrad musel za těch několik let zažít. Kolik příběhů se tu odehrálo. Kolik lidí tu prožilo část svého života. Stejně jako ona. Bradavice byly její druhý domov.

Klapot střevíců ředitelky jejich koleje ustal a Lily vzhlédla k ohromnému chrliči, střežící vstup do ředitelny. A Lily poprvé polil strach. Věděla, že je ve školním řádu, že studenti nesmějí používat kouzla mimo vyučovací hodiny a už vůbec ne na spolužáky.

" Bublavé bonbónky." Řekla chrliči heslo profesorka a ten okamžitě odskočil stranou a tím tak odhalil točité schodiště skrývající se hned za ním. Profesorka na ně vstoupila, a schody se daly okamžitě do pohybu. James a Lily ihned naskočili za ní.

Schody je po chvíli vyvezly až k masivním dřevěným dveřím s klepadlem ve tvaru zlatonky. Profesorka zaklepala, a poté, co se z pracovny ozvalo vesele pronesené "Dále", všichni tři vstoupili.

Profesor Brumbál seděl za pracovním stolem, na hlavě modrou kouzelnickou čapku s hvězdičkami, na tváři veselý výraz a v ruce kornout s třemi kopečky citrónové zmrzliny. Lily se musela při pohledu na něj usmát. Lepšího ředitele by si Bradavice snad ani nemohly přát.

" Áááá, dobrý den, Minervo. Koho mi to vedete? Jistě, pan Potter a slečna Evansová." Usmál se dobrácky. " Dáte si citrónovou zmrzlinu?" Zeptal se Brumbál rozverně. " Nebo dropsík? Samozřejmě zase citrónový."

Profesorka McGonagallová provrtala Brumbála pohoršeným pohledem a zvedla obočí. Ten se na ni jen usmál.

" Já bych si dala tu zmrzlinu, pane profesore." Usmála se nesměle Lily. James se na ni překvapeně podíval. Nečekal, že by si od Brumbála něco vzala. Spíš se bál, že bude naštvaná a vystresovaná z toho, že jsou v ředitelně, ale ona si dá klidně s Brumbálem zmrzlinu. Nepřestávala ho překvapovat, a to byl nejspíš i jeden z důvodů proč ji měl rád.

Brumbál se potěšeně usmál, potom se ještě podíval tázavě na Jamese, ale když ten zavrtěl hlavou, zvedl se, a nejspíš pospíchal nandat Lily zmrzlinu z jeho soukromých zmrzlinových zásob.

V ředitelně nastalo rozpačité ticho. Profesorka McGonagallová netrpělivě podupávala nohou, což vydávalo nepříjemné klepy-klep zvuky, Lily se zády k profesorce trošičku škodolibě usmívala a namotávala si neposedný pramen vlasů na prst, přičemž očima zvědavě jezdila po ředitelově pracovně. No, a James po očku pozoroval Lily.

Byla nádherná. I když na sobě měla školní uniformu taky byla výjimečná. Každý její úsměv ho dostával do kolen, při každém jejím slově mu běhal mráz po zádech, a po každé když ji viděl, se přiblble culil.

Konečně se Brumbál vrátil do ředitelny i se slibovanou zmrzlinou. Podal ji Lily a nezbedně na ni mrkl. Lily se na něj usmála a vzala si nabízenou zmrzlinu.

" Tak copak tito dva výtržníci provedli, Minervo?" Zeptal se profesorky, která se na něj vyčítavě dívala.

" Našla jsem je, jak na sebe u skleníků vrhají kouzla, Albusi." Pronesla profesorka McGonagallová škrobeně. " Pan Potter byl dokonce i zraněn."

Profesor Brumbál se ke smůle Lily a Jamese zatvářil nezvykle vážně.

" Opravdu? Mohu vás teď poprosit, Minervo, aby jsi mě tu s nimi nechala o samotě?"

Bylo vidět, že se profesorce McGonagallová vůbec nechce vyhovět jeho žádosti, ale i tak nakonec přikývla, otočila se na podpatku a opustila pracovnu.

" Posaďte se." Ukázal Brumbál na dvě pohodlně vyhlížející křesla před jeho pracovním stolem.

James s Lily byli velmi překvapení Brumbálovou změnou nálady. Nebylo zvykem, aby byl ředitel takto vážný a tak po právu dostali strach. Lily se dokonce začala roztékat zmrzlina, jak se bála si třeba i jen líznout.

Seděli v naprosté tichosti, oba pohledy studovali vzor na měkkém koberci, který pokrýval podlahu v ředitelně a tím propůjčoval místnosti útulné vzezření.

Nakonec když bylo ticho už opravdu nesnesitelné, oba upřeli své pohledy na ředitele. Ten měl spojené ruce a bedlivě si oba dva prohlížel. Vážný výraz z jeho tváře nezmizel, ale k jejich překvapení se Brumbálova tvář najednou rozzářila širokým úsměvem.

" Tak co jste to prováděli, vy dva?" Zeptal se jich usměvavě.

Jamesovi a Lily se strašně moc ulevilo když na tváři starého muže spatřili úsměv. James se už hodlal pustit do vysvětlování, ale Lily ho předběhla.

" Potter za to vlastně ani nemůže, pane řediteli. Vytočil mě, a já se neovládla a začala na něj pálit jedno kouzlo za druhým. Takže by tu teoreticky neměl ani být." Sklopila oči k zemi.

James na ni zíral s otevřenou pusou. Tak tohle teda fakticky nečekal. Ona se ho zastala, a přitom byla všechno jeho vina. Potom se otočil na Brumbála, který ho pozoroval s pobaveným úsměvem a oči za půlměsíčkovými brýlemi mu jen jiskřily.

" Chcete něco dodat, pane Pottere?" Zeptal se ho.

" Já… ano. Já jen, že to není pravda. Já neměl provokovat… to co jsem Evansový řekl bylo fakt hnusný… a…a prostě je to celé moje vina. A s tím zraněním… bylo to jenom škrábnutí. Nic jiného." Blekotal James a cítil, jak mu hoří tváře.

Cítil na sobě pohled Lily. Teď byla pro změnu řada na ní, aby civěla s otevřenou pusou. Potom, jakoby si uvědomila, co dělá, ji zase rychle zavřela, a otočila se na Brumbála.

" Ne, pan řediteli, to není pravda. Jak už jsem řekla, je to moje vina. To já požívala kouzla. Ne Potter." Řekla rozhodně.

" Nech toho, Evansová, jo?" Řekl James. " Prostě je to moje vina, tak to neřeš."

" Ne, Pottere, nenechám toho!" Řekla naštvaně.

Brumbál si pobaveně odkašlal. " Tak, jak vidím, máte si co říct, a já si potřebuji dojít pro další kopeček zmrzliny, tak vás tu nechám o samotě, ano? Mezitím se snad dohodnete, čí je to vina." A s veselým smíchem zmizel za dveřmi vedoucími k jeho zmrzlinovému trezoru. Za chvíli se ale jeho hlava opět zjevila mezi dveřmi.

" A nezbourejte mi to tu." Mrkl na ně a zase zmizel.

Lily se musela zasmát. Brumbál byl jako přerostlé dítě, ale i přes to to byl nejmocnější a nejmoudřejší čaroděj všech dob.

" Ehm.. no… tak." Řekl James a podíval se na Lily.

" Ehm…no… co?" Reagovala Lily.

Potom se na sebe podívali a vyprskli smíchy. Smáli se tam celkem dlouho, ale potom si Lily uvědomila, s kým se to směje a rychle s tím přestala. Úsměv jí však z obličeje nezmizel ani když pozorovala řehtajícího se Jamese, který, když si uvědomil, že se směje sám, se na ni zmateně podíval.

" No, já jenom… hele, není co řešit. Je to fakt moje vina. To já se nechala vyprovokovat a neudržela se. Nevím, co to se mnou bylo. Nikdy mě nikdo takhle nerozzuřil." Opatrně se na něj podívala zpod svých černých řas.

" Ne… to všechno já. Neměl jsem to říkat. Víš, já… prostě to ze mě vylítlo. V té hodině, to co jsem ti napsal, jsem nemyslel vážně. Ale.. tam venku… Srabus… a já.. vybouchl." Sypal ze sebe James. " Jednoduše jsem se ti chtěl omluvit." Zašeptal.

Podíval se na Lily, ale ta mu pohled neopětovala a mlčela. Potom vstala a přešla ke zlaté kleci, ve které trůnil jako král Fawkes.

" To… je fénix?" Vydechla Lily.

" Jo, jmenuje se Fawkes." Odvětil James. Když ho Lily provrtala tázavým pohledem, dodal: " Nejsem tu poprvé."

" Jasně." Přikývla a uculila se. Potom opatrně prostrčila prst skrz mříže a pohladila fénixe po jeho rudém peří. Hladila ho celkem dlouho, když na krku ucítila horký dech. Na těle jí naskočila husí kůže a slastně přivřela oči.

James jí objal svými pažemi, a i když celá její mysl byla proti, tělo si dělalo co chtělo a ona se o něj opřela. Potom se v jeho náručí otočila čelem k němu a pohlédla mu do očí. Vydechla úžasem. Nevěděla jsem, že má tak krásné oči.

Ani jeden si nevšiml profesora Brumbála, který s kopečkem zmrzliny v ruce se zarazil ve dveřích, a potom s vševědoucím úsměvem se zase vzdálil.

James byl vývojem událostí více než překvapen. Čekal spíš další facku, a ne toto. Neváhal, a pomalu se přibližoval obličejem k tomu jejímu. Potom si ale uvědomil, že by tímto mohl všechno pokazit a že má jedinečnou příležitost. A i když po těch rudých a šťavnatých rtech moc toužil, nakonec se zase narovnal a pohlédl na Lily, která měla zavřené oči a našpulená ústa.

" No… Lily?" Zeptal se opatrně. Dívka sebou škubla a otevřela oči, načež se celá její tvář zbarvila do sytě ruda. Rychle od Jamese odstoupila.

" Já…toto… ne… nechtěla…" Mumlala zmateně.

" Budeme přátelé?" Zeptal se jí James a jako na důkaz natáhl napřaženou dlaň. Lily překvapeně zamrkala. Čučela na něj jako bacil do lékárny.

" Já tě nechápu." Vydechla nakonec bezradně. " Celou dobu mě zveš na rande a teď z tebe vypadne, jestli nebudeme přátelé." Vrtěla zmateně hlavou.

" A není to spíš tím, že se mě nesnažíš pochopit?" Zeptal se měkce. Už tomu nedokázal odolat. Zase k ní přistoupil, pomalu ji sevřel v náručí, a přibližoval svými rty k těm jejím.

" Tohle přátelé nedělají." Řekla s uličnickým úsměvem těsně předtím než si ho přitáhla za kravatu blíž a konečně spojila jejich ústa v polibku.

Všechno se v ní bouřilo. Bylo to tak krásné… a vonělo to po zakázaném ovoci, což ještě více umocňovalo tento silný zážitek. Prvně jemný polibek se stal polibkem plným vášně a touhy.

Nemohl se jejích rtů nabažit. Konečně, po těch letech se mu to povedlo. Líbal se s Lily Evansovou. Vpíjel se svými rty do jejích, a připadalo mu, že touhou snad exploduje. Její rty chutnaly po jahodách, nebo to byly třešně? Prostě byly sladké a James je chtěla laskat stále a stále dokola. Jeho neposedný jazyk vnikl do jejích úst a rozehrál tak vášnivý souboj.

Brumbál si vesele nabíral další kopeček zmrzliny, když tu najednou se ozval obrovský výbuch a nepřirozený chlapecký jekot. Okamžitě vstal, lítostivě se podíval na zmrzlinu, a spěchal do své pracovny.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama