14.kapitola-Nekaž mi zábavu!

12. dubna 2009 v 21:01 | Dria :) |  Když ty jsi mnou
Čtrnáctka...


Další dny byly pro Lily i Jamese jedněmi z nejlepších. Sice jejich záměna byla mrakem kazícím jejich jinak slunečnou náladu, ovšem nebylo to zase tak strašné. Jejich vztah byl velmi zajímavý. Nebyli pár, ale ani kamarádi. Měli se k sobě daleko více než přátelé, ovšem o dost méně než pár. Přesto jim to zatím stačilo. No, stačilo. Oba dva chtěli víc, ale Lily se bála překročit tu hranici a James se k ničemu také neměl.

Každý večer po setmění chodili létat a Lily byla den ode dne lepší. Sice několik dní trvalo, než si na koště zvykla a začala si na něm trochu věřit, ovšem od začátku létacích lekcí udělala obrovský pokrok. James sice kolikrát trnul strachy, protože několik pádů hrozilo, ale naštěstí se Lily nic nestalo. Lily se létání sice zalíbilo, ale teď, v listopadu, nebyla z tréninků zrovna nadšená. Každou chvíli z nebe padaly provazce vody a bývalo opravdu chladno.

Další komplikací byli hráči nebelvírského famfrpálového týmu, kteří za ní pravidelně běhali se stížnostmi na nedostatek tréninků.

Lily urovnala vztah s Poberty, což Jamese ohromně potěšilo. Nejmladší Evansovou to sice stálo celkem dost přemáhání, ale pro Jamese by udělala téměř všechno. Navíc, zjistila při tom jednu dobrou zprávu.

Zrovna kráčela směrem k nebelvírské společenské místnosti a doufala, že tam narazí na Siriuse Blacka. Před několika dny slíbila Jamesovi, že se mu omluví a dá to s ním do pořádku, ale stále se k tomu tak nějak neměla. Nakonec se ale překonala a proto teď kráčela chladnými bradavickými chodbami.

Došla do nebelvírské společenské místnosti, ale Sirius tam nebyl. Proto rychle vyběhla schodiště vedoucí k chlapeckým ložnicím sedmého ročníku, avšak uvnitř našla jen Remuse čtoucího nějakou tlustou knihu. Vyměnili si pár slov, a jelikož se Lily cítila nesvá, dala se raději rychle na ústup.

Usadila se v křesle a nepřítomně pozorovala, jak prváci hrají Řachavého Petra, ale i tato zábava ji brzy omrzela, proto se zvedla, a s myšlenkou, že si Siriuse odchytí zítra o přestávce, se vydala zpět.

Cestou zpátky však zaslechla podivné, mlaskavé zvuky. Jelikož bylo po večerce a ona byla primuska, teď zrovna primus, bylo její povinností zasáhnout. A navíc byla zvědavá, kterou dvojici vyruší při jistě velmi zajímavé činnosti.

Na dveře, kde se ti hříšníci ukrývali, seslala tlumící kouzlo, aby nevrzaly a vrazila dovnitř.

"Co tu děláte? Před hodinou byla večerka a já jsem primusk-primus. Odebírám vaší koleji-" spustila nacvičený monolog, avšak nedokončila.

Černovlasý chlapec, který se dosud zabýval dekoltem své slečny, se otočil, a Lily shledala, že je to ten, kterého již přes hodinu hledá. To by však nebylo tolik překvapující jako to, že vzápětí za Siriusovými mužnými rameny vykoukla platinová hlava její nejlepší přítelkyně.

"Ehm…já… nebudu rušit!" vykoktala Lily a zmizela za dveřmi. Pospíchala co nejdál od muchlující se dvojice. Nevěděla, jestli má být ráda, nebo jestli se má bát. Alys byla do Siriuse zblázněná dlouhý čas, ale Sirius… on a děvčata byla kapitola sama pro sebe. Bála se, aby její kamarádka neměla ve finále zlomené srdce, ale zároveň byla šťastná za její štěstí.

Vběhla do společenské místnosti a našla Jamese, jak sedí v křesle a čte nějakou knihu o famfrpálu. Ani nezaregistroval, že přišla. Proto si důrazně odkašlala a James sebou trhnul.

"Tak co Sirius?" vybafl na ni ihned. Lily se šibalsky usmála.

"No, mám pro tebe jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Kterou chceš slyšet první?" zeptala se stále s tím tajemným úsměvem.

"Tu špatnou." řekl James okamžitě.

"Se Siriusem se mi to urovnat nepodařilo…" James se zamračil a skočil jí do řeči.

"Vždyť jsi to slíbila! Nemůžeš-" začal rozhořčeně, ale tentokrát ho přerušila Lily.

"Protože jsem ho nikde nemohla najít." dokončila větu. Jamesův zamračený výraz zmizel.

"A ta dobrá?" zeptal se nedočkavě.

"No…" protáhla Lily. "Když jsem šla z nebelvírské společenské místnosti… narazila jsem na jednu velmi zajímavou dvojici jak provozuje ne zrovna slušné věci." Jamesovi vylítlo obočí až do vlasů a Lily maličko zrudla, ihned však pokračovala dál. "No, dobře. Prostě jsem vrazila do učebny, kde jsem je slyšela. A že nevíš, koho jsem tam našla?" zeptala se provokativně.

"Lily!" zavrčel James výhružně, aby neprovokovala.

"Zkus hádat." vyzvala ho.

"Lily!" zavrčel znovu, Lily se zasmála a raději pokračovala.

"Dobře, dobře… našla jsem tam Siriuse a…" Škodolibě se bavila Jamesovou netrpělivostí a zvědavostí.

"A?" pobízel ji dychtivě.

"A Alys." dořekla Lily vítězoslavně. Na Jamesově tváři se rozlil výraz čirého údivu, který však ihned vystřídal široký úsměv.

"Já to věděl!" zajásal.

"Co jsi věděl?" nechápala Lily.

"Už delší dobu já a Remus Siriuse pozorujeme, a došli jsme k závěru, že se asi do někoho zabouchl. Přestal se scházet s holkama, a často byl takovej duchem mimo nebo co. A navíc jsme si všimli, že když si myslí, že se nikdo nedívá, tak na Alys visí pohledem." oznámil vítězoslavně.

Lilyin úsměv se ještě víc rozšířil a již podruhé navštívila s Jamesem kuchyni, aby oslavili štěstí svých přátel.

Další den za Siriusem ihned zašla a dala to s ním do pořádku. V duchu děkovala Alys, že si s ním něco začala, protože díky štěstí, které prožíval, už Sirius ani nevěděl, kvůli čemu byli pohádaní, a tak to Lily měla primitivně lehké.

Na Siriusovo naléhání musela kolem desáté hodiny večerní doběhnout pro Jamesův neviditelný plášť a společně se Siriusem se vydala chodbou za jednookou čarodějnicí ke Třem košťatům, kde se Siriusem zapíjela jeho triumf.

"Já jsem tak šťastnej, brácho!" Zářil Sirius.

"Jo, to já taky." přitakala Lily vesele a hodila do sebe panáka, který ležel před ní. Ne, že by nějak ráda pila, ale menší trénink s Jamesem udělal své.

"A co ty a Evansová?" zeptal se Sirius rozjařeně. Lily málem zaskočilo. Co má teď proboha říct?

"Je to lepší, ale nic se mezi námi nestalo." odpověděla diplomaticky. "Možná by se dalo říct, že jsme přátelé."

Vypadalo to, že Lilyina zpráva zlepšila ještě více Siriusovu dobrou náladu a tak mávl na madame Rosmertu a gestem jí naznačil, že chce další dva panáky ohnivé whiskey. Madame Rosmerta k nim ihned svižně přicupitala s dvěma panáky vznášející se před ní a hned nato se jal Sirius pronášet přípitek.

"Na Jamese Pottera a Lilyan Evansovou!" pronesl zvučným hlasem. Lily se jen široce usmála, ťukla si s ním a zopakovala po něm přípitek.

O dvě hodiny později se konečně doplazila do společenské místnosti. Hlava se jí točila, viděla dvojmo a bylo jí na zvracení. Svalila se na pohovku a ihned usnula.

Ráno se probudila s hlavou tříštící jako střep. Rozhlédla se kolem sebe a ve vedlejším křesle spatřila sedět Jamese, jak si čte opět nějakou knihu o Famfrpálu.

"Dobré ráno." pozdravil ji se škodolibostí v hlase. Lily zasténala.

"Ne tak nahlas!" okřikla ho šeptem.

"Evansová, Evansová…" Zakroutil hlavou. "Víš, že by jsi neměla tolik pít, když to neumíš?" řekl škádlivě, načež po něm Lily hodila hnusným pohledem.

"Nevíš, jak se toho teď zbavit? Máš přece praxi." ptala se zoufale.

"Ne, ne. Tím si musíš projít sama." uchechtl se. Ale když viděl, že Lily začíná v obličeji zelenat, zašátral v kapse kalhot a položil před ni na stolek lahvičku s lektvarem. Lily se na něj s vděčností podívala, lahvičku odzátkovala a rychle ji do sebe kopla.

"Lektvar proti kocovině, vždy je lepší mít ho po ruce." dodal James mudrlantsky a Lily mu musela dát v duchu za pravdu. Bolest hlavy pomalu odeznívala a rozbouřený žaludek se také pomalu zklidňoval.

"Díky." vydechla a promnula si prsty spánky.

"To jste se Siriusem tolik slavili?" zeptal se James jakoby mimochodem, zatímco opět listoval knihou. Lily ale věděla, že ho to náramně štve.

"Jo, celkem se to protáhlo." Usmála se Lily při vzpomínce na včerejší večer. Viděla, že James je skleslý z toho, že nemohl oslavovat s kamarádem on sám, a tak dodala. "A víš, že je Black celkem fajn? Před měsícem bych nevěřila, že to řeknu, ale uznávám, že má něco do sebe."

Lichotka pro nejlepšího přítele zabodovala, James trochu pookřál.

"A co jsi dělal ty?" zeptala se Lily zvědavě, Jamese včerejší den téměř vůbec neviděla.

"Celé odpoledne jsem poslouchal tu blonďatou pohromu, jak chválí to boží sexistické tělo mého nejlepšího přítele." řekl James kysele a Lily vyprskla smíchy.

"Alys není žádná blonďatá pohroma." bránila chabě přítelkyni. "Ale ty ódy si dokážu živě představit, poslouchám je od poloviny šestého ročníku." dodala soucitně.

"Tak dlouho?" podivil se James. " Nikdy nedala nic najevo, ne jako ty…"

"Slepičky bez mozku." doplnila ho Lily. James se zasmál.

"Asi máš pravdu." připustil. "Ale ne všechny byly tak hloupé."

"To vykládej miminům." Odmávla to pohrdavě Lily. "Ty husičky co za Blackem, tebou, Jackinsonem a Malfoyem běhají jako blechy, rozhodně mozek nemají."

James se s ní raději nepřel, na to byla Lily až příliš v ráži.

Najednou se portrét odklopil a dovnitř vešel Sirius ruku v ruce s Alys.

"Ahoj, hrdličky." pozdravil James s úsměvem, Lily jen něco zabručela, stále na ní byla znát ranní nevolnost.

"Volá vás Brumbál." oznámil jim Sirius, zatímco se zabýval na pohovce krkem své přítelkyně, která se chichotala. "A mohli by jsme vás poprosit, ať se dřív jak za dvě hodiny nevrátíte?" dodal nevinně.

Lily se znechuceně zašklebila.

"Raději vám to tady na dvě hodiny přenechám, než aby jste to všechno dělali přede mnou." řekla poměrně znechuceně, neboť Sirius ani nečekal na odpověď, a už byl ústy přisátý na ústa Alys a jeho ruce dosti odvážně bloudily pod jejím tričkem.

Lily viděla, že se James tváří podobně, a tak vystřelila do svého pokoje, kouzlem se převlékla, prohrábla si prsty vlasy, v koupelně spáchala ranní hygienu a už byla připravená jít k řediteli.

James zatím se značným úsilím vymámil z dvojice heslo do Brumbálovi pracovny a tak mohli vyrazit. Po cestě James Lily vykládal různé příhody co se mu staly s Poberty a Lily se mezi záchvaty smíchu nemohla ani nadechnout.

Když stanuli před chrličem, ten ihned po sdělení hesla odskočil a Lily s Jamesem vyjeli po točitých schodech k dubovým dveřím, kde zaklepali. Zevnitř se ozvalo tiché vyzvání, aby vešli.

Podzimní slunce svítící za okny je na okamžik oslepilo, ale když se trochu rozkoukali, spatřili starého ředitele, jak stojí u Fawkesovy klece a hladí kouzelného tvora po hlavě.

"Volal jste nás, pane řediteli?" ptala se Lily, když se starý pán neměl ke slovu. Po jejích slovech se k nim otočil, jakoby právě teď zaregistroval jejich přítomnost.

"Ano, děti moje, volal." usmál se šibalsky. "Nedáte si citronovou zmrzlinu?" tázal se ihned. Lily i James odevzdaně přikývli. "Posaďte se, hned ji donesu." pravil Brumbál a spěšně zmizel za dveřmi vedoucími k jeho soukromému mrazáčku plného citronové zmrzliny.

Lily s Jamesem se na sebe podívali a stěží potlačovali smích. Albus Brumbál byl zpátky coby dup i s dvěma obrovskými citronovými zmrzlinami. On sám si vzal z mísy ležící na stole citronový drops.

Ředitel bradavické školy čar a kouzel sepjal prsty a zpod půlměsícových brýlí pozoroval studenty pár modrých očí.

"Jak jste na tom se záměnou? Nějaká změna?" ptal se nedočkavě.

"Ne, vůbec nic." zavrtěla Lily smutně hlavou. "Pane řediteli, co když už se nikdy nevyměníme?" ptala se zoufale.

Brumbál nasadil vážný výraz.

"Nebojte, se pane-slečno Evansová, ještě máme spoustu času do konce školního roku. Snad přijdete na podstatu tohoto všeho. Ale pokud ne, pak je to nezvratná záležitost. Fénixové nikdy neberou své činy zpět." Pak se však široce usmál. "Ale nač si kazit náladu!" Rozpřáhl ruce. "Je krásný, podzimní, slunečný den a my si jej kazíme takovýmito chmurnými úvahami. A nemáte žádné problémy? Ohledně záměny? Nikdo vás nepodezírá?"

Oba záporně zakroutili hlavou. Brumbál se uchechtl.

"Až na profesora Křiklana, samozřejmě." řekl pobaveně. "Už několikrát mi ve Velké síni při jídle říkal, že si myslí, že je slečna Evansová zamilovaná, vybuchly jí prý už tři kotlíky! Nevíte vy dva náhodou, čím to bude?" Zamrkal na ně.

Lily a James se zasmáli a za veselého hovoru s Brumbálem dojedli zmrzlinu, rozloučili se a odešli.

Po jejich odchodu vylétl rudozlatý fénix ze své klece a usadil se panu profesorovi na rameno. Zazpíval krátkou, káravou melodii.

"Ale no tak, Fawkesi, nekaž mi náladu." Pokáral ho jemně ředitel. "Oni se zvládnou vyměnit sami, i bez tvého přičinění."

Fénix znovu zazpíval svoji káravou melodii.

"Ale kdepak!" vykřikl starý kouzelník, jakoby kouzelnému tvorovi rozuměl. "Kdybych jim řekl, že je můžeš vyměnit hned teď a tady, tak bych přece přišel o tu zábavu sledovat, jak se to mezi nimi vyvíjí!" zvolal.

Tentokrát byla fénixova píseň pobavená. Načepýřil se, vzlétl a opět se usadil ve své zlaté kleci, kde si jal čistit peří. Brumbál zůstal sedět za stolem a nepřítomně koukal na dveře, kudy před chvíli odešli dva mladí lidé.

"Tohle bude ještě zajímavé." zavrtěl s úsměvem hlavou a s pohvizdováním začal vyřizovat své ředitelské povinnosti.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jaune Jaune | Web | 17. července 2009 v 18:02 | Reagovat

já to říkám pořád, že je brumbál starej intrikán... :-D

2 Jojo Jojo | Web | 30. dubna 2010 v 18:34 | Reagovat

To bude.... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama