13.kapitola-Žárlivost a létání

12. dubna 2009 v 21:00 | Dria :) |  Když ty jsi mnou
Třináctá...


"Já vím." řekla a společně se vydali do stínů Zapovězeného lesa.

Lily se vystrašeně rozhlížela po Zapovězeném lese. Už šli s Jamesem asi patnáct minut mezi hustými stromy a kdyby James stále nesvíral její ruku, už by asi dávno odtud utekla. Uvažovala, jestli si teď o ní James bude myslet, že je strašpytel. Ale bylo jí to v podstatě jedno. Tak se bojí, no a co.

"Jamesi? Už tam budeme?" ptala se nešťastně. I když na cestu svítili hůlkami, téměř nic neviděli. Oba už několikrát skončili na zemi. Oblečení měla ušpiněné od smůly a všude plno jehličí.

"Za chviličku," odvětil James a dál se soustředil na cestu. Lily byla neskonale ráda, že se James v lese vyzná, jinak by tuhle bylinu hledali pěkně dlouho. Naštěstí James ale věděl přesně kde roste, a tak tu nebloudili.

Po dalších deseti minutách dorazili na okraj krásné mýtiny. Tak, jak Lily Zapovězený les nenáviděla, tak se jí tato mýtina líbila. Byla celá zalitá měsíčním svitem, plná různých květin a bylin.

Lily pustila Jamesovu ruku a rozeběhla se do středu mýtiny, kde si lehla na záda a jen tak pozorovala nebe plné hvězd.

Po chvíli uslyšela kousek od sebe kroky, a vzápětí si k ní přilehl James.

"Je tady krásně," vydechla Lily okouzleně.

"Já vím, už jsem tu byl," odvětil James stejně tiše jako ona.

"Jo?" protáhla Lily. "A s kolika děvčaty jsi tu už byl?" utahovala si z něj.

"Pár jich bylo." Pokrčil James lhostejně rameny. Lily prudce otočila hlavu směrem k němu. Než se ale na ni stačil podívat, už se zase dívala na oblohu plnou hvězd. Kouzlo tohoto místa jakoby se vytratilo.

Lily se snažila zatlačit slzy. Věděla, že mu nemůže věřit. Mělo jí být jasné, že si s ní jen zahrává. Koutkem oka viděla, že ji James pozoruje. Nechtěla, aby jí nějaká zrádná slza utekla, proto se raději postavila.

"Kde roste ta bylina?" zeptala se Jamese odměřeně.

"Támhle." ukázal James zaraženě na opačný konec mýtiny."Musíš jít kousek dál a tam to uvidíš." Lily na to nic neřekla a vydala se tam, kam James ukazoval.

"Lily!" zavolal za ní. "Počkej na mě!" Ale ona se nezastavovala. I když si to nechtěla přiznat, vadilo jí, že tu byl s nějakou jinou dívkou. A podle všeho nebyla jen jedna. Věděla, že nemá právo být naštvaná, James jí nepatřil, dřív ho od sebe dokonce odháněla, ale nemohla si pomoct.

Překvapeně vykřikla, když zakopla o nějaký kořen a poroučela se k zemi.

"Lily!" slyšela vykřiknout Jamese, který byl ještě na mýtině. "Lily! Není ti nic?" Po chvíli k ní James přiběhl.

"Nestalo se ti nic?" ptal se a napřáhl k ní ruku. Lily dělala, že si pomocné ruky nevšimla a na nohy se vyhrabala sama.

"Ne," odpověděla na Jamesovu otázku stroze.

Šli vedle sebe a napětí mezi nimi by se dalo krájet. Konečně dorazili na místo, kde rostla bylina. Lily se beze slova pustila do sbírání. Slyšela, jak si James povzdychl.

"Když se tě zeptám, co se stalo, mám šanci, že mi odpovíš?" zeptal se.

"Ne, nemáš," odsekla nepřátelsky. James si frustrovaně povzdychl a prohrábl si dlouhé rudé vlasy.

"Lily, co se stalo?" Přistoupil k ní blíž, ale ona od něj poodstoupila. Aby svůj ústup zamaskovala, tak dělala, že se jenom přesunula, aby mohla posbírat další byliny.

"Nic se nestalo, Pottere. Nestarej se," odpálkovala ho.

"Tak už jsem zase Potter?" zeptal se James zklamaně, ale i trochu naštvaně. "Můžu se aspoň zeptat proč?"

"Ne, máš pravdu, zeptat se nemůžeš." Usmála se na něj Lily jízlivě.

"Panebože, Lily! Co jsem zase provedl, že jsi znovu taková? Myslel jsem, že jsme…" tady zaváhal. "Přátelé," dopověděl.

"Tak to jsi myslel špatně, Pottere!" vyjela na něj Lily vztekle. "My dva jsme přátelé nikdy nebyli, nejsme a ani nebudeme! Nikdy nebudeme nic víc než spolužáci! A laskavě mě už neotravuj a běž si za těma svýma husičkama," zasyčela mu do obličeje, obešla ho a zamířila zpátky.

Zastavila se, když uslyšela Jamesův smích. Naštvaně se otočila, ale když to udělala, James se začal smát ještě víc.

"Takže ty žárlíš?!" ptal se se smíchem.

Lily ho jenom provrtala naštvaným pohledem a pokračovala dál v cestě. On se jí dokonce vysmíval! Stavidla povolila a po tvářích se jí rozkutálely první slzy. Cítila se zrazená. Proklínala Fawkese. Nebýt jeho, nikdy by s Potterem nestrávila tolik času. Nebýt jeho, měla by teď svoje tělo, byla by s Alys v ložnici a nadávala na Pottera jaký je to blbec. Nebýt jeho, nikdy by se do Jamese nezamilovala…

Nevěděla, co s ní je. Chovala se jako jedna z těch trapných hysterických husiček, které pálily za Blackem nebo za Jackinsonem a nakonec si mohly oči vybrečet, protože je ti dva pitomci podvedli. Prostě na ni najednou všechno tak nějak spadlo. Ta záměna… Potter, Potter a zase Potter. Slzy si utřela do rukávů a rozhodla se, že s přecitlivělostí je konec. Mezi ní a Potterem nikdy nic nebylo, tak přece nebude vyšilovat.

Najednou kousek od ní zašustil keř. Lily okamžitě napřáhla tím směrem ruku s hůlkou a pomalu ustupovala dozadu. Keř se celý pohnul. Lily nevěděla co dělat. Byla ztuhlá strachy a nohy jakoby měla přikované k zemi. Keř se nyní pohnul víc než předtím a Lily se roztřásla ruka s hůlkou.

Najednou uslyšela i něco za sebou, a tak se prudce otočila. Za ní stál James. Lily se mu vrhla do náručí, i když to bylo zvláštní, protože James byl menší než ona. I tak ji ale ochranitelsky objal a stejně jako předtím ona namířil hůlkou na keř.

Keř se ještě několikrát zatřásl, James opatrně skryl Lily za sebe a potichu se ke keři plížil. Když byl u keře nadosah ruky, z keře něco vyskočilo a Lily vykřikla. I James sebou škubnul, vzápětí se ale uvolnil.

"Lily? Lily, už se nemusíš bát. To bylo jenom mládě jednorožce." Lily se teď cítila jako největší zbabělec na světě. To to tedy dopracovala.

"Ehm…," snažila se něco říct. "Jasně. Díky, že jsi přišel," vyhrkla, otočila se a chtěla pokračovat v cestě, ale James ji chytl za ruku a i přes to, že byla silnější, ji přitáhl k sobě.

"Pusť mě, Pottere!" zaprskala a vytrhla se mu. James ji ale znovu chytil a držel pevněji.

"Hele, Lily, jestli jde o to, co jsem říkal na té mýtině, tak jsem si dělal srandu, ano? Není to pravda, nikdy jsem tam s žádnou jinou holkou nebyl. Jenom jednou jsme na to místo narazili s klukama," Snažil se ji přesvědčit.

V Lily zahořel plamínek naděje.

"Opravdu?" zeptala se nejistě.

"Přísahám, opravdu," přitakal James s úsměvem. Lily se nepředstavitelně ulevilo. Její druhé já jí sice našeptávalo, že může lhát, ale ona věděla, že mluví pravdu. Chtěla, aby mluvil pravdu. Potom si ale uvědomila, že si James myslí, že žárlí.

"Ale o to nejde, Pottere," snažila se zachránit, co se dalo. "Mě nezajímá jestli tam s tebou někdo byl nebo ne. Je mi to jedno." lhala. A jak ona, tak on to věděli moc dobře.

"Dobře." Pokrčil rameny. "Já jen, aby bylo jasno." S těmito slovy pokračoval v cestě. Lily bylo jasné, že si myslí, že žárlí, ale nechala to být. Ihned ho doběhla. Atmosféra mezi nimi se zase uvolnila.

Konečně vyšli z lesa a po bradavických pozemcích mířili zpět k hradu. James ale najednou změnil směr.

"Jamesi? Kam to jdeš?" ptala se Lily zvědavě a šla za ním.

"Už jsem zase James?" usmál se, ale ne výsměšně, spíš potěšeně. Lily to raději nekomentovala.

Konečně se James zastavil a Lily zjistila, že jsou na famfrpálovém hřišti.

"Co tu děláme?" ptala se celkem zmateně. James se šibalsky usmál.

"No, když už jsme tady, tak jsem si řekl, že bychom mohli zahájit tvoji první hodinu létání." uculil se a koutky mu zacukaly, když zahlédl Lilyin naprosto vyděšený výraz.

"Ne, to je dobrý. Měli bychom se vrátit do hradu, je pozdě a já jsem unavená." vyhrkla Lily, chtěla se otočit a prchat, ale zastavila ji Jamesova (její) ruka na jejím (Jamesově) předloktí.

"Lily, prosím," řekl James a podíval se jí do očí. Lily polkla. Sice se dívala do svých očí, ale byl to James, který se na ni nimi díval a ona by pro nyní pro ty oči udělala snad všechno. Uchýlila se k poslednímu zoufalému pokusu jak se z toho vykroutit.

"Jamesi, prosím, ne." Upřela na něj prosebný pohled. "Pojď do hradu… létat můžeme i zítra, ne?" Snažila se nasadit veselejší tón hlasu, ale moc se jí to nepovedlo. Kupodivu Jamesovi zacukaly koutky.

"Nedívej se tak na mě, Evansová." Zašermoval jí ukazovákem hravě před obličejem. "Já ti to létání neodpustím. A teď je vhodná příležitost." Usmál se a Lily věděla, že vyhrál.

"Tak fajn." Odsouhlasila to mrzutě. "Ale kde chceš vzít košťata?"

"Jsem přece kouzelník." odpověděl James se samozřejmostí a pozvedl ruku s hůlkou. "Accio košťata Jamese Pottera!" zvolal a Lily pozvedla obočí nad formulací toho, co potřebuje. James se jen zakřenil. Čekali asi jen tři minuty, a najednou se před nimi vznášela dvě košťata.

Lily sice košťatům vůbec nerozuměla, ale poznala, že obě košťata jsou velmi dobrá. Aby ne, vždyť řada Nimbus je proslulá.

"Tady máš." Podal jí James starší model.

"Ty máš dvě košťata?" ptala se Lily nechápavě. "Na co?"

"No, vlastně ještě nedávno jsem měl jen jedno, ale rodiče mi o prázdninách koupili k narozeninám nové." Pokrčil rameny. Lily se zašklebila.

"A proč mi tedy nepůjčíš to novější, když si mám hrát na úžasného nebelvírského chytače?" popíchla ho. James se zatvářil rozpačitě.

"No, ehm, jako ne, že bych ti nevěřil, ale budeš létat téměř poprvé… a ne, že bych si myslel, že bys to nezvládla, ale…" dodal rychle ve snaze neurazit ji. Potom ale ztuhl. "Počkej, ty jsi řekla, že jsem úžasný nebelvírský chytač?" ptal se nadšeně.

Lily hodila oči v sloup.

"Ironie, Pottere, ironie…"

"Jen aby, Evansová." Uculil se na ni James. Potom položil koště pro Lily do trávy. "Teď natáhni ruku nad koště a řekni "Hop!". poručil jí.

"A proč? Vždyť ho můžu vzít normálně do ruky, ne?" vydechla Lily nervózně.

"To ano," souhlasil James. "Ale rozhodně bych ti to nedoporučoval. Já vím, je to zvláštní, ale když koště uposlechne tento povel, potom máš jistotu, že s tebou bude spolupracovat. Proto se na hodinách létání začíná tímto." vysvětlil jí. Lily si povzdechla, natáhla ruku nad koště a nahlas pronesla:

"Hop!" Jaké bylo její překvapení, když jí koště ihned vlétlo do ruky. Překvapeně se podívala na Jamese, který se na ni široce usmíval.

"Já věděl, že to s tebou nebude tak marný, Evansová." Popíchl ji. "Teď na to koště nasedni." Pobídl ji.

Lily se na něj vystrašeně podívala, ale poslušně na koště nasedla. Zhluboka se nadechla a vydechla. James už byl také usazen na svém koštěti.

"Teď se nohama odraz od země." Naváděl ji. Lily zavřela oči, ale odrazila se. Překvapeně vykřikla. Ruce se jí začaly třást a nemohla se přinutit k tomu, aby otevřela oči.

"Lily," ozval se Jamesův pobavený hlas. "Lily, otevři ty oči, takhle se ti bude létat dost těžko."

Lily zakroutila hlavou, ale ten prudký pohyb měl dopad i na koště, které s sebou cuklo na stranu, a Lily přidušeně vyjekla. Najednou ucítila na své tváři teplou ruku.

"Lily, otevři ty oči," přikázal jí James jemně, ale nekompromisně. Poslechla ho a pomalu začala oddalovat víčka od sebe. Přímo před sebou spatřila svoji vlastní tvář, jak na ni s pobavením a starostlivostí hledí.

"Jsi v pohodě?" ptal se James.

"Já nevím, asi jo… nebo spíš ne," odpověděla a snažila se odolat nutkání podívat se dolů. James najednou uchopil násadu jejího koštěte a nasměroval ji směrem k zemi. Lily se ani nevzmohla na protest a po chvíli ucítila, že se špičkami bot dotýká země. Úlevou vydechla, a došlápla na zem, kde se ihned svalila do vlhké trávy. Lehla si na záda a oddechovala.

Před obličejem se jí objevila její vlastní křenící se tvář.

"Vstávat," zavelel James a natáhl k ní ruku, aby jí pomohl vstát. "Ještě není čas na pauzu."

Lily na protest zasténala, ale nabízené ruky se chytla a s její pomocí se vyšvihla na nohy.

"Nenecháme to na jindy?" Pokusila se Jamese přemluvit.

"Ne." Zazněla jasná odpověď. "Teď to zkusíme jinak, pojď sem." Pokynul jí. Lily k němu přistoupila blíž.

"Nasedni na koště." Ukázal na svůj novější Nimbus a Lily, i když byla překvapená z toho, že jí půjčuje novější koště, bez protestů poslechla. Po chvíli ucítila horký dech na krku a naskočila jí husí kůže. James se posadil na koště za ni.

"Teď se odrazíme od země, ano?" upozorňoval ji na to, co má v plánu. Lily přikývla, najednou beze strachu. Věděla, že s ním se jí nemůže na koštěti nic stát. Přece nebyl nejlepším chytačem za posledních několik desetiletí jen tak.

James se odrazil a vznesli se do vzduchu. Lily sice měla stále nutkání zavřít oči, ale jen se přitiskla blíž ke svému vlastnímu tělu, ve kterém se skrýval James a čekala, co bude dál.

"Teď obletíme hřiště," zašeptal James a ona přikývla. James vylétl ještě trošku výš a pomalým tempem začal létat kolem hřiště. Lily se to i líbilo. Strach byl sice stále obrovský, ale byla to nádhera. Stoupali stále do větší výšky a zrychlovali tempo. Lily si říkala, o co se díky svému strachu připravovala, létání bylo krásné. Když takhle strávili asi půl hodinu, už si na strach ani nevzpomněla.

"Něco ti ukážu," zašeptal jí James do ucha a husí kůže se vrátila. Rozlétli se pryč od famfrpálového hřiště, směrem k jezeru. Když dolétli nad hladinu, Lily okouzleně vydechla. Pod nimi se rozprostíralo stříbrné zrcadlo, v němž se odrážel svit měsíce. Vypadalo to, jakoby létali nad tekutým stříbrem. James letěl dál, a kolem nich najednou byl jen les, jezero a nebe plné hvězd.

Doletěli k obrovské košaté vrbě a James se proplétal větvemi dokud nedorazili až k jejímu kmeni. Tam koště zastavil.

"Vlez si na tu větev," pobídl Lily. Ta velice opatrně slezla z koštěte a sedla si na tlustou větev, stále pozorujíc tu nádheru kolem ní. James si k ní přisedl, zmenšil koště a strčil si ho do kapsy.

"Je tady nádherně," zašeptala Lily.

"Jo, to je," souhlasil James. "Věděl jsem, že se ti tu bude líbit." Usmíval se.

"Líbit? To je slabý slovo," sdělila mu. Ucítila Jamesovu paži kolem jejích ramen. Přitiskla se k němu ještě blíž. Byla jako opilá štěstím. Toto byl bezpochyby její nejromantičtější zážitek. A to se ani nelíbali, nemazlili, nemluvili… Byla jen ona a James. Slova tu byla zbytečná.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jojo Jojo | Web | 30. dubna 2010 v 18:24 | Reagovat

Krása! Lily teda jede... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama