12.kapitola-Hroutící se barikáda

12. dubna 2009 v 20:58 | Dria :) |  Když ty jsi mnou
Dvanáctá...


Lily za Jamesem vlála bradavickými chodbami a pomalu začala vzdávat pokusy vymanit svoji ruku (no, vlastně jeho, ale ono to je momentálně dost diskutabilní) z jeho sevření. Na to, že byl James v holčičím těle, tak měl celkem sílu. Lily se musela usmát při myšlence, že ta síla je vlastně její. Napůl pobaveně a napůl zoufale zavrtěla hlavou, na tu záměnu si prostě nezvykne.

"Pottere, můžeš mi prosím říct, proč jdeme do knihovny?" ptala se s úsměvem. Z neznámého důvodu měla až moc dobrou náladu. Okamžitě zahnala hlas svého druhého já, který jí našeptával, že by to mohlo být jejím doprovodem.

"Uvidíš." Usmíval se James tajuplně a stále ji nepouštěl.

Když ale byli téměř před knihovnou, potkali hlouček studentů mířící na odpolední hodinu Věštění. Lily maličko znervózněla, protože se na ně upřelo plno šokovaných pohledů, někteří spolužáci se však začali spíše pochechtávat.

"Na co tak čumíte?" obořil se na ně James, ale Lily viděla, že i přesto si na tváři zachovává úsměv.

Hlouček studentů se však nerozprchl, jen dál fascinovaně přihlížel, jak James táhne Lily směrem ke knihovně. Nikdo z nich však neviděl Jamese táhnoucího Lily, ale Lily táhnoucího Jamese, což bylo ještě neuvěřitelnější. Když kolem hloučku přešli, slyšela Lily hlas Dana Heckera, jejich nebelvírského spolužáka, jak se zadostiučiněním říká:

"Já říkal, že Evansová jednou podlehne. Navalte galeony, přátelé."

Lily zatnula volnou pěst a chystala se otočit a něco tomu idiotovi od plic říct, ale James se jenom zasmál a stiskl její ruku ještě pevněji.

"Kašli na něj, je to debil." řekl jenom, ale to už byli v knihovně.

"Dozvím se už teda, co tu potřebuješ?" zeptala se Lily a poté, co se mu vytrhla, založila ruce na prsou.

"Počkej tady." Zavedl ji James k jednomu ze stolků co tu byly a sám zmizel někde mezi regály. Lily pobaveně sledovala, jak James pobíhá po knihovně a v náručí se mu kupí knihy. Asi po deseti minutách se svalil vedle ní s hromádkou celkem slušných bichlí a spokojeně se na ni křenil.

Lily si podala knihu trůnící hned na vrcholu hromady a přečetla si její název.

"Jak se stát zvěromágem?" vydechla překvapeně a upřela na Jamese pohled. Ten s úsměvem kývl.

"Jasně, nesmíme nic nechat náhodě. Měli bychom začít co nejdřív. Tyhle knížky by jsi si měla co nejdřív přečíst. Řekněme… do pátku?" zeptal se, ale neznělo to jako otázka.

"Do pátku?" zeptala se Lily nevěřícně. "Vždyť to se nedá stihnout! Pátek je za dva dny!"

James se uchechtl.

"Chceš říct, že bys to nedokázala?" zeptal se provokativně a rozchechtal se, když viděl, jak Lily bojovně vystrčila bradu.

"Fajn, jak chceš, ale…" začala Lily rozhorleně, ale Jamesův smích ji přerušil.

"Neboj, Evansová. Já po tobě opravdu nechci, abys to četla celé. V každé knížce jsou vyznačeny jen ty důležitý pasáže." Na Lilyin nechápavý pohled dodal. "Označili jsme je se Siriusem a Peterem, když jsme se chtěli stát zvěromágy." objasnil a Lily přikývla.

"Ale vždyť to se nedá do úplňku stihnout!" zaprotestovala. "Stát se zvěromágem může trvat i několik let!"

James přikývl.

"Ano, ale ty zapomínáš, že jsi v mém těle." Nad tou nepřirozenou větou se ušklíbl. "A já už vlastně zvěromágem jsem. Takže asi nebude tak těžké přeměnit se. Jen musíš přijít jak na to."

Lily vzdychla.

"Dobře, ale co když to nevyjde?" zeptala se nedůvěřivě.

"Neboj, Evansová, určitě to vyjde. Já ti věřím." řekl a Lily ho obdařila nejistým úsměvem. "A kdyby ne," pokračoval. "tak spolu něco vymyslíme." usmál se na ni a Lily měla co dělat, aby se jí nepodlomila kolena. I když se na ni usmívala její tvář, ona věděla, že ten úsměv patří Jamesovi.

James ji úplně pobláznil. Na nic se nedokázala pořádně soustředit a stále jen myslela na něj. Během dnešního vyučování se netěšila na nic jiného než na to, že spolu stráví pár společných chvil ve společenské místnosti. Když nepřišel na formule, byla myšlenkami stále u něj a přemýšlela, co právě asi dělá.

Nikdy ještě tu záměnu tolik neproklínala jako teď. Všechno bylo špatně. Co by dala za to, aby byli ve svém vlastním těle. Aby se mohla utápět v té oříškové hloubce jeho očí, aby mohla pozorovat jeho opálenou postavu, rozčepýřené vlasy a ten tolik milovaný něžný úsměv. Zatřepala hlavou a pohlédla do své vlastní tváře, která měla pozvednuté obočí.

"Evansová, není ti nic?" ptal se James starostlivě. Lily zamrkala.

"Ne, nic mi není…Jamesi." dodala váhavě. Nevěděla, jestli se jí za to nevysměje, ale už ji nebavilo ho stále oslovovat příjmením. Proč by si měla hrát na to, že ho nemá ráda, když netouží po ničem jiném než být s ním? Proč si kazit ten čas, který spolu stráví do té doby než záměna skončí? Proč čekat, až se vše vrátí do starých kolejí a pak jen litovat toho, že společně strávený čas nevyužili líp? Proč?

Lily pozorovala Jamesův zaskočený výraz. Čekala, až se trochu vzpamatuje.

"Ty- ty jsi mi řekla křestním jménem?" ptal se James zaraženě. Sice už mu párkrát jménem řekla, ale vždy jí to jen tak vyklouzlo. Teď to bylo vědomě.

"Vadí ti to?" vyhrkla Lily a zrudla. Teď toho litovala, cítila se strašně trapně. James si ale uvědomil, že si jeho údiv a šok musela vysvětlit špatně, a tak ihned odpověděl.

"Ne, já jsem naopak rád, Lily." A znovu se na ni usmál tím něžným úsměvem, přičemž ji taky oslovil křestním jménem. Lily mu úsměv oplatila. Seděli tam a usmívali se na sebe jako blázni. Vyrušil je však nepříjemný hlas.

"Ale, ale, ale…tak tady jsou naše nebelvírské hrdličky." Oba, jak James i Lily, se otočili na původce toho protáhlého hlasu a spatřili Luciuse Malfoye, jak se opírá o jeden z regálů. "Netušil jsem, že jste se dali dohromady. Čekal jsem od tebe lepší výběr, Pottere, než se zahazovat s mudlovskou šmejdkou." Nakrčil blonďák nos a Lily v Jamesově těle rychle stiskla Jamesovu momentálně drobnou ručku, aby se uklidnil.

"Myslím, že o můj vkus se starat nemusíš, Malfoyi." prohodila Lily nonšalantně. Zvedla se a na nohy prakticky vytáhla i Jamese, který se snažil uklidnit, aby se po Malfoyovi nevrhl. "Pojď, půjdeme, Lily." oslovila Lily Jamese a snažila se ho co nejrychleji odtáhnout z knihovny pryč.

"Snad neutíkáš, Pottere." ozvalo se za jejich zády afektovaně. Lily se pomalu otočila.

"Ne, neutíkám, Malfoyi. Ale ty by jsi měl, pokud to nechceš schytat. A jak sám velmi dobře víš, tvoji sluhové tady nejsou, aby ti zachraňovali zadek." řekla klidně s důrazem na slovo sluhové.

Malfoy si ji teď rozzuřeně měřil a James vedle ní se uchechtl.

"Být tebou si moc nevyskakuju, Pottere," procedil skrz pevně zaťaté zuby. "Jestli tedy nechceš, aby ta tvoje mudlovská šmejdka skončila na ošetřovně díky nějaké nešťastné nehodě."

Lily slyšela, jak James vedle ní rozzuřeně vydechnul a pro jistotu mu ještě pevněji chytila ruku, protože se v jejím sevření začal nějak ošívat.

"Já tě zabiju, Malfoyi!" zaryčel James vztekle a snažil se Lily vší silou vytrhnout. Malfoy se na Lily překvapeně podíval, od ní by takový protest nečekal.

"Myslím, že jsem ti nedovolil promluvit, šmejdko," řekl Jamesovi nadřazeně, ale to už bylo i na Lily moc. Tasila hůlku a na překvapeného Malfoye vyslala hned tři kouzla za sebou. Malfoy se ani nestihl bránit.

Luciuse zahalil oblak bílého kouře, ale ten po pár vteřinách zmizel. A když se tak stalo, James a Lily, plus všichni ostatní co byli v knihovně, se začali strašně smát. Lucius Malfoy stál uprostřed knihovny s blonďatým drdolem, se silně nalíčenou tváří a v dívčích úzkých šatech s růžovými puntíky. Pohled na něj byl opravdu k nezaplacení. To si ovšem nemyslela madame Pinceová, která se právě vyšla ze své kanceláře podívat , kdo to v knihovně dělá takový hluk.

Když uviděla Lily, tedy pro všechny ostatní Jamese, s hůlkou stále napřaženou,jak drží za ruku Jamese (pro všechny ostatní Lily), měla jasno.

"Pottere!" zaječela. "Co si to dovolujete? Tohle je knihovna! Máte školní trest! Oba!" vyštěkla nepříčetně. Při jejím proslovu smích okamžitě utichl.

"Ale madame Pinceová, Ja- Lily za nic nemůže." Snažila se Lily z toho James vysekat.

"To mě nezajímá!" odsekla Pinceová. "Večer se hlaste u pana Filche. Přesně v devět hodin." S tím odkráčela zpět do své kanceláře a celou dobu si pro sebe něco naštvaně mumlala.

"Jak já ji nesnáším." Sykla Lily směrem ke kanceláři.

"Tohle si vypijete." ozval se Lucius provrtávající je nenávistným pohledem. Otočil se na patě a snažil se na podpatkách vypajdat z knihovny, což její osazenstvo ocenilo smíchem, ale tentokrát tichým.

"To se ještě uvidí, Malfoyová!" odpověděl James a zachechtal se. S obdivným výrazem se otočil na Lily. "To se ti povedlo. Nandala jsi mu to." usmál se na ni.

"Díky," odpověděla Lily a snažila se, aby její hlas nezněl tak potěšeně jak se cítila. "Přece nás nenechám urážet." Oplatila mu úsměv.

Potom vzala knížky které jí James vybral a bok po boku se vydali do společenské místnosti.

"Myslíš, že se ještě někdy vyměníme zase zpátky?" protrhla Lily ticho.

"Určitě," odvětil James s neochvějnou jistotou. " A kdybychom se neprohodili sami od sebe, tak zasáhne Brumbál. Chce nás jen vydusit a donutit nás, abychom se snažili navzájem se pochopit. On ví, jak to kouzlo zvrátit." Dumal James a Lily mu musela dát za pravdu.

"Už se nemůžu dočkat, až se vyměníme. Celé je to děsně vyčerpávající." povzdychla si Lily.

"Jo, to je. Ale na druhou stranu to má i své výhody." Usmál se James a podíval se na ni.

"Jo, to má." souhlasila Lily a raději sklopila zrak k zemi. Nevěděla, co chce. Dala by vše za to, aby mohla být s Jamesem, ale zároveň si to vůbec nedokázala představit. Nedokázala Jamese přijat i s jeho chybami. Tu jeho frajerskou půlku nenáviděla a nedokázala se srovnat s tím, že by mohla být zamilovaná do někoho, kdo jí znepříjemňoval celých šest let života v Bradavicích.

Barikáda mezi nimi se pomalu ale jistě hroutila, ale Lily nemohla dovolit, aby se zhroutila celá. Nevěděla, co jí brání v tom, aby Jamesovi dala šanci, ale prostě se necítila připravená. A nevěděla ani, jestli někdy bude.

"Promiň za ten školní trest. Je to moje vina." omluvila se.

"Za to nemůžeš. Malfoy si o to koledoval. A navíc, za ten pohled na Lucii Malfoyovou to stálo." uculil se. Lily taky zacukaly koutky.

Když dorazili do společenské místnosti, každý se odebral do svého pokoje. Žádné úkoly neměli, takže se Lily pustila rovnou do čtení jedné z knížek, které jí James vybral. Dlouho jí to ale nevydrželo, stále se jí honil hlavou James.

James také přemýšlel o Lily. Tušil, že se mezi nimi něco změnilo. Rozhodně se nedalo říct, že by ho Lily neměla ráda. Byl šťastný. Věděl, že po rocích konečně přišla jeho šance. I když za divné situace, ale jeho šance je tady. A on ji rozhodně nehodlá promarnit.

Lily se nakonec rozhodla, že dá vztahu s Jamesem volný průběh. Nebude do toho nijak víc zasahovat, však ono se to nějak vyvine. Nakonec, spokojená s tímto rozhodnutím, si přečetla pár stránek o zvěromázích, když se ozvalo zaklepání na dveře.

"Pojď dál, Jamesi." Houkla, aniž by se odtrhla od knihy. Bylo to zajímavé.

"Lily?" Nahlédla ryšavá hlava do pokoje.

"Hm?" odvětila Lily, pohlcená knihou.

"Já jen, že máme ten trest." Přešlápl James nervózně na prahu.

"Sakra, ten trest!" vyjekla Lily a vystřelila do sedu. "Jasně, tak pojďme," vyzvala Jamese a oba vyšli z pokoje.

"Co si myslíš, že budeme dělat?" ptala se Lily nejistě.

"Ty jsi vlastně nikdy trest neměla, že?" ptal se James a zakřenil se. Lily jen zavrtěla hlavou. "Neboj, jak znám Filche, tak budeme maximálně zase něco čistit." snažil se ji uklidnit.

"Ty míváš tresty často, viď?" utahovala si z něj Lily.

"Jo, to jo." přikývl James vesele. "Někdy to je dokonce sranda."

Když stanuli před kabinetem školníka, James zaklepal. Téměř okamžitě se otevřely dveře a Lily se při pohledu na školníka bradavické školy otřásla. Dozvěděli se, že Křiklanovi chybí bylinka Olnice Nejedlá, která roste i v Zapovězeném lese a oni ji mají donést.

Zatímco James to přijal s naprostým klidem, Lily tak v pohodě nebyla. Do Zapovězeného lesa se bála chodit většinou i ve dne, natož v noci. Ani nevěděla jak, ale najednou s Jamesem stanuli na bradavických pozemcích a šli vstříc temné hradbě stromů před nimi.

"Jamesi?" pípla potichu.

"Lily?" oplatil jí.

"Ty se nebojíš?" vyzvídala.

"Jasně že ne. S klukama jsme tu každou chvíli." Při vzpomínce na toulky zapovězeným lesem s Poberty se usmál. Potom zvážněl. "Ty se bojíš?"

"No, že se přímo bojím… tak bych to neřekla,ale," Když ale Lily uviděla Jamesův pohled, tak kapitulovala. "Fajn, bojím se." přiznala poraženě.

Celým tělem jí proběhlo zachvění, když jí James vzal za ruku, ochranitelsky se na ni podíval a řekl:

"Neboj, nedovolím, aby se ti něco stalo."

Na vážnosti jeho slibu však ubíralo to, že mu to vlastně slibovala drobná rudovláska, zatímco to ona tu byla za silného chlapa.

"Já vím." řekla a společně se vydali do stínů Zapovězeného lesa.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jojo Jojo | Web | 30. dubna 2010 v 18:11 | Reagovat

:D Dobrý! Ty Malfoyová se mi líbí! :D

2 superkamosky01 superkamosky01 | Web | 30. dubna 2010 v 18:13 | Reagovat

Fakt super kapča! Jen mám připomínku-Malfoy chodil do škoyl o několik let dřív něž oni, ale to je už jedno. Jinak moc pěkně jsi popsala to, jak šli do kniohovny. Jseš vážně úžasná a píšeš jak nějaká spisovatelka!!!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama