10.kapitola-Mrzuté ráno

12. dubna 2009 v 20:55 | Dria :) |  Když ty jsi mnou
Desátá... :)


James se ráno probudil celý rozlámaný a nevyspalý. Jeho nálada se po pohledu z okna ještě více zhoršila. Podíval se na hodinky a zjistil, že je teprve šest. A tak se ještě na chvilku zachumlal do teplé přikrývky.

Po pár minutách, když už vzdal další pokus o usnutí, se ospale vyhrabal z postele. Ještě v pyžamu, které se skládalo ze saténové krajkové košilky sahající do půli stehen, se s očima stále ještě zalepenýma spánkem dotrmácel do společné koupelny.

Při pohledu do zrcadla se musel ušklíbnout. Lily po ránu nevypadala zdaleka tak upraveně jako jindy. I přes rozcuchané vlasy, kruhy pod očima a unavenou tvář se mu ale zdála kouzelná. Ještě chvilku si prohlížel tu tolik milovanou tvář, ale nakonec se pustil do ranní hygieny.

V tom se však dveře do koupelny rozrazily a on pohlédl na svoje tělo, v němž se skrývala tolik známá rudovláska. Vypadalo to, že omdlí. Zírala na něj v naprostém šoku a nevíře.

"Nazdar, Evansová." pozdravil ji opatrně. Vypadalo to, že se Lily vzpamatovala. Bylo jí jedno, že koupelnu právě obývá on, vytáhla si ze zelené kosmetické taštičky kartáček na zuby, stoupla si vedle Jamese a jala se páchat ranní hygienu.

Během těch tří minutek co strávila v koupelně na ni James jen strnule zíral. Myslel, že do koupelny budou chodit zvlášť, ale Evansová tento jeho názor očividně nesdílela. Všiml si, že má podezřele dobrou náladu.

Lily konečně odešla z koupelny, a tak James dokončil očistu. Potom si šel zabalit brašnu a nakonec se usadil v křesle ve společenské místnosti kde se rozhodl počkat na Lily.

Sotva co dosedl, kolem něj tanečním krokem, který k jeho tělu rozhodně nesedl, protančila Lily. Ani se na něj nepodívala a zmizla za průchodem v obrazu. Ještě chvíli tam jen tak seděl a zíral na otvor v portrétu, ale potom se zvedl a zamířil do Velké síně na snídani.

V duchu se připravoval na to, že se bude muset chovat jako Lily. Uvažoval, kde každé ráno sedí. Většinou vedle Alys. I když je pravda, že Lily na snídani spíš ani nechodí. Toto s ní měl společné, pro spánek by vraždil.

Vešel do Velké síně, po které právě křížem krážem poletovaly stovky sov ve snaze doručit právoplatnému majiteli jeho poštu. Pohledem přejel nebelvírský stůl a našel plavovlasou dívku, jak na něj horlivě mává. Proti své vůli se zeširoka usmál a zamířil k ní.

"Ahoj, Alys." Pozdravil ji s křečovitým úsměvem, který se mu na tváři objevil při představě nadcházejícího rozhovoru.

"Ahoj Alys?" Zvedla dívka hlas. "Já ti dám "ahoj Alys!" , Evansová!" zasyčela naštvaně a za rukáv ho stáhla vedle sebe na lavici. "Můžeš mi říct, co to má znamenat?" zeptala se a založila si ruce na prsa.

"A co myslíš?" zeptal se s polknutím James.

"No to, že bydlíš s Jamesem v jedné společenské místnosti! Jak to, že jsi mi to nepřišla říct? Celé odpoledne jsem tě hledala a ty nikde. Až večer mi Sirius řekl, kde jsi a s KÝM jsi!" Na slovo s "kým" dala Alys především důraz.

"No…já…" Nevěděl James co říct. "To víš, Brumbál." Mávnul rukou. "A.. no, prostě jsem se musel…a srovnat s tím, že s tím idiotem strávím celý sedmý ročník." Dokončil odpověď a byl sám na sebe pyšný jak to vymyslel.

Alys se zatvářila hraně lítostivě.

"Ale no tak, Lily. Nedělej, že ti to tolik vadí. James za tebou běhá jako pejsek. Úplně tě zbožňuje. Které holce by se tohle nemohlo líbit?" zeptala se Jamese, který se začal mračit při označení běhajícího pejska.

"Neřekl-a bych, že za mnou běhá jako pejsek." namítl obranně.

Alys zvedla své plavé obočí. "Ty se ho zastáváš? Není ti špatně?" zeptala se rádoby starostlivě a sáhla Jamesovi na čelo. Potom ruku zase stáhla a vzala si z talíře topinku, do které se s chutí zakousla.

"No, říkej si co chceš, ale James je do tebe blázen." pokrčila rameny. "A věř mi, že až ho jednou to tvoje věčné odmítání přestane bavit, tak budeš litovat." Zašermovala varovně ukazovákem ve vzduchu.

James pocítil k Alys nový příval sympatií. Potom si ale vzpomněl na svoji roli, a tak rychle odpověděl:

"Ale no tak, mě Potter přece vůbec nezajímá."

"Svoje okolí klamat můžeš, Lily, ale sebe samu ne." řekla Alys prorocky. James se spokojeně usmál. Alys si myslí, že není Lily lhostejný! Nálada se mu ihned zvedla. Když si ale všiml Alysina pohledu, rychle se zamračil a otevřel pusu k protestu. Alys však netrpělivě mávla rukou a změnila téma.

"A víš co se stalo?" zašeptala nadšeně a naklonila se k němu blíž. James zavrtěl hlavou a nandal si na talíř tři palačinky. "Včera jsem mluvila se Siriusem!" vypískla Alys nadšeně.

Jamesovi zaskočil kousek palačinky a Alys ho začala zběsile tlouct do zad. Mordenová že je zabouchlá do Tichošlápka? Vždyť nikdy nic nedala najevo! Nikdy s ním nijak neflirtovala, neběhala za ním a ani mu nepodlízala! James se zašklebil. Třeba ta záměna nakonec nebude tak špatná a dozví se plno nových věcí…

"Lil, jsi OK?" ptala se Alys vyděšeně a podávala mu sklenici s vodou. Vděčně ji přijal a zhluboka se napil.

"Jo, jsem v pohodě." odpověděl maličko zadýchaně. "Cože jsi to říkala?" nadhodil nadšeným hlasem. "Mluvila jsi se Siriusem? To je super!" řekl a doufal, že to stačilo. Ještěže chodil s Tichošlápkem špehovat holky do sprch, kde se tyto rozhovory vedly běžně.

Alys se ale k jeho překvapení zamračila.

"Lily? Opravdu ti nic není?" ptala se podezíravě.

"Ne, proč by mělo?" odvětil James hraným bezstarostným tonem, a uvažoval, co zase podělal.

"No, já jenom, že ty obvykle nesouhlasíš s tím, že se mi líbí Sirius…" řekla Alys opatrně a očekávala kamarádčinu reakci.

James se zatvářil opravdu překvapeně.

"A proč bych s tím neměl souhlasit?" ptal se nevěřícně. "Vždyť Sirius je v pohodě!" dodal a vteřinu na to si začal v duchu nadávat do vypatlaných kreténů. Až příliš pozdě mu došlo, že Lily jeho a Siriuse nesnáší a nikdy by ani o jednom z nich neřekla, že je v pohodě. Rychle se však vzpamatoval a začal pro změnu dusící se Alys bouchat do zad. Alys na něho kulila oči v nevěřícném úžasu a James si už začal vyčítat její smrt.

Po chvíli se Alysin dech alespoň trochu uklidnil, avšak upírat na něj své světle modré oči nepřestala. K Jamesově úžasu se ale její tvář rozzářila pochopením a Alysina hlava zmizela pod stolem, kde se začala hrabat ve své školní brašně.

"Co to děláš?" ptal se zmateně, když Mordenová vytáhla z tašky učebnici lektvarů a začala jí zběsile listovat.

"Hledám popis příznaků Matoucího lektvaru." odpověděla, aniž by vzhlédla od učebnice.

"Ehm… a proč?" tázal se a začínal mít tušení, že tohle nedopadne dobře.

"Protože ho na tebe pravděpodobně někdo použil." Zakoulela Alys očima, a dál učebnicí listovala. James jen zakroutil hlavou, a s myšlenkou, že to totálně podělal, se zvedl a odešel na školní pozemky aniž by to Alys zaznamenala.

Zamířil po strmé cestičce dolů přímo k Hagridově hájence, a celou cestu nadával na to otravné počasí. Nakonec barvitě zaklel, a rozeběhl se k dveřím poloobrova příbytku. Hlasitě na ně zabušil a ihned se ozvalo zaštěkání.

"Jojo, už jdu!" Dolehl k jeho uším hlas Hagrida. "No tak, Tesáku, ty obludo jedna přerostlá, uhni!" Dveře se rozletěly a na prahu stál ospalý Hagrid, který se snažil zaostřit na svou návštěvu.

Po chvíli zmateného mžourání se Hagridův obličej rozzářil širokým úsměvem.

"Ahoj, Lily," pravil dobrácky. "zase se procházíš v dešti?" dodal a šibalsky mrkl.

"No, vlastně ani ne." odpověděl James zmateně. "Proč bych to dělal-a?"

Hagrid se na něj zaskočeně podíval.

"Vždyť máš déšť ráda. Ještě dneska si pamatuju, jak jsi byla v prváku a já tě musel vždycky když pršelo vyhánět ze školních pozemků. A nebo jak s tebou občas chodila v dešti i mrzutá Alys, protože jsi ji vydírala, že jí nedáš opsat esej do lektvarů." Rozchechtal se obr a James se pobaveně usmíval.

" A nakonec se i madame Pomfreyová smířila s tím, že za ní každou chvíli chodíš pro lektvar proti nachlazení." pravil obr ztracen ve vzpomínkách.

"Hagride, můžu už dovnitř?" zeptal se James netrpělivě, čímž vytrhl hajného ze vzpomínek na jistou rusovlasou dívku.

"Jasně, jasně, jen pojď." Ustoupil Hagrid na stranu, aby mohl James projít.

James si sundal kabát a začal z něho ždímat vodu nad obrovským umyvadlem, které se nacházelo v rohu hájenky.

"A co jinak, Lily?" ptal se Hagrid, zatímco vařil čaj.

"Raději se ani neptej." odvětil James mrzutě.

"Zase James?" Uchechtl se Hagrid a pobaveně na ni zamrkal.

"Ne, o to nejde." odpověděl James a na náladě mu nepřidalo ani to, že Lily si na něj chodí k Hagridovi pravděpodobně postěžovat.

"Tak co se stalo?" Pokračoval Hagrid, "Napsala jsi test hůř než na výbornou?"

Tentokrát se uchechtl James. Všichni na hradě se budou pravděpodobně divit až uvidí známky Lily Evansové.

"Ne, to taky ne. Já nevím, prostě mám divný období." odpověděl.

"No jo, tak to je potom špatný." pravil Hagrid vševědoucně, "Ale neboj, to se za chvilku srovná. Pojď si dát čaj." Pobídl ho a tak James zanechal mokrý kabát kabátem a šel se usadit do obrovského křesla.

Chvíli jen tak seděl v křesle a čekal až čaj trochu vychladne, a jen tak na půl ucha poslouchal obrovo vyprávění o zajisté nebezpečných příšerách, které Hagrid samozřejmě označil jako "neškodné mazlíčky".

Pomalu si usrkl čaje a měl co dělat, aby to nevyprskl zpátky.

"Fuj, Hagride, co to je?" ptal se pobouřeně.

"A co?" Nevěděl poloobr o čem je řeč.

"No ten čaj… vždyť to chutná jako bažina!" Rozčiloval se James a rázně od sebe hrnek s čajem odstrčil. Hagrid se zamračil.

"Vždyť tenhle čaj máš ráda, mám ho tu hlavně kvůli tobě." Odvětil nechápavě a James strnul. Zase to podělal.

"No, a jsi si jistý, že Eva- mi chutná?" Zeptal se a hned si v duchu vynadal co to zase mele. Hagridovo husté obočí se spojilo v jednu dlouhou čáru jak se mračil.

"Lily, není ti nic?" ptal se zachmuřeně. "Nejsi nemocná nebo tak něco?"

"Ne, ne!" řekl James vztekleji než by chtěl. "Nic mi není, Hagride." řekl o něco klidněji. "Opravdu." dodal na Hagridův pochybovačný výraz.

"No, jak myslíš." zabručel nakonec Hagrid a šel vylít čaj do dřezu. James raději popadl z umyvadla svůj kabát, přehodil si ho přes ramena, rozloučil se s Hagridem a s pocitem, že pokazil co mohl se vydal na hodinu Péče o kouzelné tvory.

Většina třídy už netrpělivě postávala u lesa a snažila se pod korunami stromů alespoň trochu skrýt před vlezlými kapkami. James si stoupal na špičky, ale Lily nikde neviděl. Celkem se tomu divil, jelikož hodina za tři minuty začíná a Poberti stáli nedaleko od něj.

Ke své smůle si všiml, jak si k němu skrz studenty razí cestu záplava plavých vlasů a protočil oči v sloup.

"Kam jsi zmizela, Evansová?" osopila se na něj Alys vyčítavě.

"Šla jsem za Hagridem." odpověděl James. "A navíc, ty jsi byla plně zaneprázdněna zjišťováním zda na mě někdo použil Matoucí lektvar, ne?" dodal trošičku jízlivě.

Alys přikývla. "Jo, ale na Matoucí lektvar to nevypadá. Takže jsem došla k názoru, že jsi prostě jen popletená." oznámila mu svoji teorii. James už na to raději nic neříkal.

To už ale k celé třídě došla profesorka Červotočková.

"Dobrý den, třído." zahalasila energicky. "Dnes se přesuneme do skleníků, chtěla bych vám tam něco ukázat." oznámila třídě, která začala protestně bručet, protože zpět do toho kopce se jim opravdu nechtělo.

James šel zamračeně do kopce a stále slyšel brebentící Alys jdoucí vedle něj. Přemýšlel nad tím, kde může být Lily.

Ještě jednou přejel pohledem celý zmijozelský a nebelvírský sedmý ročník, ale černé rozcuchané vlasy nikde neviděl. Avšak u jezera spatřil nějakou postavu. A jak se blížili k jezeru, James si začínal být její totožností zcela jist.

Pro něj Lily Evansová, pro všechny ostatní však James Potter, se točil kolem své osy u jezera a do svého okolí vyřvával nějakou písničku. James zrudl jako ředkvička a v duchu se modlil, aby to nikdo jiný neviděl. Bylo mu však jasné, že jeho naděje jsou liché.

Po pár krocích si postavy všiml i zbytek třídy a zůstal zírat na tancujícího Jamese Pottera. Jamesovi bylo trapně jako snad ještě nikdy v životě. Třída už mezitím asi vstřebala ten šok a teď se začala smát.

Lily se za smíchem prudce otočila. Chvíli jen tak přejížděla očima shromážděný dav, ale potom se pohledem zastavila u něj. Pohled na jeho (no, její) tvář musel být asi opravdu směšný, protože Lily se začala tak smát, že šla téměř do kolen.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jaune Jaune | Web | 17. července 2009 v 17:36 | Reagovat

no já šla taky do kolen a ještě půl metru pod zem... :D:D:D:-D:-D:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama